Kokořínsko – Lesní sochy

S přítelem máme rádi toulky přírodou, a protože na víkend bylo slibované pěkné počasí, neváhali jsme. Volba padla na Kokořínsko, a to za lesními sochami Václava Levého. Okružní trasa je 12,5 km dlouhá, vede většinou po lesních cestách a až na občasné stoupání není nijak náročná. Trasa vede po modré stezce, začíná a končí v obci Želízy. Obec Želízy se nachází asi 10km od Mělníka.

Přesný rozpis cesty, tak jak jsme jí šli:

Želízy – Čertovy hlavy – Klácelka – Boží voda – Liběchov – kaple sv. Máří Magdalény – Harfenice – Had – Tupadly – Želízy

Kdo to vlastně byl Václav Levý? Z informačního panelu jsme si přečetli něco málo o jeho životě, takže pro zajímavost uvádím. Narodil se 14.9.1820 v Nebřežanech u Kralovic a stal se jedním ze zakladatelů moderního českého sochařství. Ve dvaceti letech nastoupil jako kuchařský pomocník na zámku v Liběchově. Tehdejší majitel liběchovského panství byl Antoním Veit, který si povšiml chlapcova nadání a financoval jeho studia – nejprve v Praze a později v Mnichově. Po návratu z Prahy Levý zjišťuje, že pro něj není práce a mezi lety 1854-1867 působí v Římě. Po návratu se stává prvním učitelem a spolupracovníkem Josefa Václava Myslbeka. V. Levý umírá 30.4.1870 v Praze a je pochovám na vyšehradském hřbitově se svým přítelem malířem Karlem Purkyně.

A teď už k samotné cestě. Do Želíz jsme jeli autem, v obci jsme zaparkovali a vyrazili na cestu směr Čertovy hlavy. Hned na úvod nás přivítalo stoupání po lesní cestě. To asi pro zahřátí. Na vrcholku kopce se nám otevřel nádherný pohled na dvě obří hlavy s názvem Čertovy hlavy. Jsou devět metrů vysoké a byly vytesány kolem roku 1845.

Pro zajímavost uvádím, že byly největšími sochami na světě od známého autora až do 30 let 20.století, kdy americký sochař Gutzon Borglum v Jižní Dakotě vytesal reliéfy čtyř amerických prezidentů. Cesta pokračuje strmě dolů a pak zase do kopečka. Tam jsme objevili lavičku s trefným nápisem „Odpočiň sobě milý poutníče“, a tak jsme si odpočinuli a posvačili. Dalším naším zastavením bylo místo s názvem Klácelka. Klácelka a prostor před jeskyní nazývaný Blaník je považováno za nejvýznamnější dílo V. Levého. Vnitřek tvoří výjevy z bajky Ferina Lišák, kterou z němčiny přeložil F.M.Klácel (jeskyni využíval jako svou přírodní pracovnu). Prostor před jeskyní je vyzdobený reliéfy Jana Žižky s palcátem a mečem, Prokopa Holého a v křesle dřímajícího Jana Zásmuckého – údajného vůdce bájných blanických rytířů, jsou zde vytesáni i spící blanické vojsko a trpaslíci, kteří pro ně vytvářejí zbraně. Celé místo je obehnáno mřížemi, ale vstup byl otevřený, a tak jsme si celé místo mohli prohlédnout pěkně z blízka. Přes cestu z kopce bylo hodně popadaných stromů, takže jsme si trochu procvičili přelezy a podlezy. Pod kopcem vedla cesta chvilku po silnici bez chodníku.

Bylo to ale jediné takové místo na celé trase. Přes vesničku Boží voda a městečko Liběchov jsme přišli ke kapli sv. Máří Magdalény, která vznikla v době mezi rokem 1840-45. Je vytesaná z jednoho kusu skály a uvnitř jsou stále patrné zbytky barev, kterými byla kaple vyzdobena. Nedaleko odtud je místo s názvem Harfenice. Jsou zde vytesány reliéfy čtyř lidských hlav, umělá jeskyně a žena s harfou. Ta se dá už jen sotva rozpoznat a to hlavně dílem času, ale i neukázněností turistů. Ať jsem koukala, jak koukala, ženu jsem rozpoznala, ale to že hraje na harfu už je poznat jen těžce. Je to velká škoda. Posledním zastavením je had, který je vytesaný do skály a je prý devět metrů dlouhý. Neměřili jsme ho, ale asi to tak bude, je obrovský. Závěr cesty byl, vlivem předešlého deštivého počasí, hodně o blátě a kalužích, ale ani to nám nezkazilo pocit z krásného výletu a doporučuji ho i vám ostatním, kdo máte rádi toulky přírodou.