Rudku najdeme kousek od města Kunštát na samé hranici Jihomoravského kraje. Tohle městečko málokdo zná, ale kdo ho zná, tak ví, že tu najde unikátní uměle vytvořenou pískovcovou jeskyni se sochami Blanických rytířů.
Všechny sochy v jeskyni jsou dílem jediného muže – sochaře samouka Stanislava Rolínka a vznikly za první republiky během jeho velmi krátké života, který byl předčasně ukončen tuberkulózou.
Vstup do samotné jeskyně stráží mohutný kamenný lev, ale řeknu vám, jít sem v noci, asi by mi kamenný nepřipadal, tak realisticky vypadá. Jen zařvat. Uvítá nás lehké přítmí s mnoha tajemně vyhlížejícími kouty. Už po několika krocích se před námi vynoří první postava spícího rytíře. Je tak opravdový… Odolávám pokušení s ním zatřást a vzbudit ho, protože na zdejší pískovec se sahat nesmí. Míjíme několik dalších a já si říkám, že jestli takovéhle bude mít s sebou svatý Václav, tak žádní nepřátelé opravdu nemají šanci. Svatý Václav? Tady je, přímo přede mnou. Sedí na svém koni, hrdě hledí a plášť za ním vlaje jako aureola vítězství. Nádhera.
Koutek pro děti. Ano už v tehdejší době na ně mysleli. Je to výklenek s kamenným plůtkem, za kterým se prochází Sněhurka a sedm trpaslíků. Také s pískovce. A vzadu je dokonce pravý krápník, přinesený z některého krasu.
Bohužel ne všechna zdejší díla byla po chuti nadcházejícím režimům. Jako první padli za oběť Tři legionáři. Dnes tu po nich najdeme jen repliku a koutek s věncem a trikolorou. Ale Stanislav Rolínek měl na svém kontě i jedno dílo vskutku velkolepé. Čtrnáctimetrovou sochu Tomáše Garrigua Masaryka, která stála od jeskyně, coby kamenem dohodil. Bohužel za války přišel příkaz k jejímu zničení. A i když se ji místní snažili všemožným způsobem zachránit (nejdříve ji celou zastavěli, pak rozřezali) vždycky se našel nějaký udavač a dnes tu po ní zbyly jenom boty a nejasný obrys ve skále.
Burianova rozhledna je poslední místo, které navštívíme. Nad okolní krajinou se tyčí do výše 18 metrů a z jejího vrcholu je nádherný výhled na park obklopující jeskyni. Pobaveně sleduji díry v pletivu plotu. Kolik chamtivých turistů sem asi leze bez placení přes pole? Cestička je tam vyšlapaná vskutku pěkně. Do jeskyně se sice nepodívají, ale zbytek je jim volně k dispozici. Ach jo. Občas se stydím za to, že jsem Čech.
Ale nechtěla bych povídání o takovém pěkném kousku naší vlasti ukončit tak negalantně a pesimisticky. Takže zkrátka a dobře: pokud stojíte o zajímavý a neopakovatelný zážitek, určitě si svou příští dovolenou naplánujte s jednou zastávkou navíc – v jeskyni Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu.
Notburga
ChytráŽena.cz