Ejpovické jezero a okolí

Náš druhý jarní výlet směřoval do okolí Rokycan. Vlakem jsme dojeli do zastávky  Ejpovice a odtud se vydali pěšky k Ejpovickému jezeru. Procházeli jsme kolem pěkně upravených rodinných domků, stočili se vpravo a zanedlouho se před námi objevila velká vodní plocha lemovaná  převážně březovými a borovými lesíky.

V r.1952 vznikl u Ejpovic obrovský velkolom na železnou rudu. Jelikož ruda nebyla kvalitní, byla pro její úpravu zvolena technologie hrudkování. Na základě toho byl na katastru obcí Kyšice a Dýšina postaven veliký závod – hrudkovny. Obrovská rypadla a buldozery  se zakusovaly do malebné krajiny a zůstávaly po nich jen veliké krátery a nevzhledné haldy hlušiny. Již v roce 1967 se zjistilo, že naleziště železné rudy nejsou tak veliká, jak bylo původně  předpokládáno, proto byla ještě téhož  roku těžba ukončena. Vyvstala otázka, co s devastovanou krajinou? Obrovský, místy až 48 m hluboký lom byl ponechán, aby se samovolně zatápěl důlní a povrchovou vodou a od Rokycan do něho vtékala a dosud vtéká voda řeky Klabavky.

Tak vzniklo jezero, které má dnes rozlohu 44 ha. Haldy hlušiny byly upraveny a postupně zalesněny. Dnes je krajina kolem jezera vyhledávaným rekreačním místem. Na břehu byl vybudován pěkný autokempink Diana, hojně navštěvovaný nejen našimi turisty, ale i zahraničními návštěvníky. Jezero slouží ke koupání, rybolovu, jízdám na loďkách.  Kolem jezera vede cyklostezka Plzeň – Rokycany – Strašice.

Obešli jsme velkou část jezera a dostali se k řece Klabavce. Přešli jsme nové přemostění řeky a na severní straně pokračovali po žluté značce probouzející se jarní přírodou do vesnice Klabava. Kolem nás kvetly trnkové keře, plané višně, začínaly se rozvíjet  květy voňavé střemchy, břízy se zelenaly  a obrovské kočičky na jívě lákaly včelky a čmeláky. Sluníčko na nás občas vykouklo z mráčků, nad našimi hlavami kroužili dravci a  ptačí zpěv nás provázel až do malebné vesničky. Prošli jsme upravenou obcí a dostali se ke Klabavské nádrži, která vznikla v r.1952 a je napájena  - podle nových poznatků – vodou z Padrťského rybníka.

 Na hladině nádrže se proháněly pouze kachny, loďky u břehu byly obsazeny několika rybáři, kteří čekali na své úlovky. Od nádrže jsme odbočili vpravo a po zelené značce pokračovali po cestě dlouhé asi 1 km k barokní kapli na Vršíčku postavené v létech 1744 – 1747 stavitelem Janem Mourkem z peněz obyvatel Rokycan jako poděkování, že město bylo uchráněno před morem, který se v té době šířil našimi zeměmi. Kaple i její okolí je krásně opravené. Při cestě k této památce jsme míjeli budovu Terapeutické komunity Vršíček u Litohlav, kde Evangelická církev metodistická zakoupila tuto budovu s přilehlými pozemky pro provozování střediska pro komunitní terapeutickou léčbu drogově závislých.
                
 Stejnou cestou jsme se vrátili zpět k nádrži a podél ní jsme pokračovali Klabavskou strání zpátky do Rokycan. Stráň je vyhledávaným odpočinkovým místem obyvatel Rokycan, hlavně jsme zde potkávali pejskaře  a rodiny s dětmi.

Prošli jsme částí Rokycan a vlakem se vrátili zpět domů. Již se těšíme na další výlet.