Název knihy:
Kuchařský zápisník pro dceru
Autor: Jana Florentýna Zatloukalová
Nakladatelství: Smart Press, s.r.o
Datum vydání: 28. 3. 2011
Spirálová, kroužková vazba
Rozměry: 165 x 240 mm
Počet stran: 270 str.
Cena: 359 Kč


Tento praktický doplněk ke skvělé začátečnické Kuchařce pro dceru usnadní zaznamenávání nejoblíbenějších receptů a „rodinného stříbra“. Každý si tak může snadno vytvořit svou vlastní „kuchařku pro dceru“ – a nezáleží na tom, jestli si ji chce sestavit z osvědčených receptů pro sebe, nebo ji předat své dceři jako rodinný poklad a vzpomínku na nezaměnitelnou chuť z dětství.

Mámin bramborový salát, nudličková polévka od babičky, prababiččiny koláčky a čokoládová buchta kamarádky Janičky… Některé recepty jsou zkrátka mnohem cennější než ty vytržené z časopisu nebo opsané z internetu. Která z nás někde v šuplíku nemá krabici nebo obálku s opravdovými poklady? Díky tomuto pomocníku jim můžete připravit důstojný druhý život a udělat z nich součást té nejlepší kuchařky na světě – té vaší!

Na stránky receptáře můžete nejen recepty psát, ale i vlepovat recepty napsané rukou vašich blízkých, fotky z vaření či rodinných oslav, zavzpomínat na kuchařské začátky i velké úspěchy nebo zaznamenávat oblíbená jídla členů rodiny či důležité události a zážitky z vlastní kuchyně i od stolu.

Autorka bestselleru Kuchařky pro dceru, Jana Florentýna Zatloukalová, doprovází každou kapitolu (etudu) úvodem a receptem. Kniha je navíc doplněna dobrými radami, jak si poradit se základními kuchařskými postupy, ale i jak nenaletět špatnému receptu a jak poznat, který je dobrý.

Kapitoly
Já v kuchyni ● Rok v mé kuchyni ● Kuchařské rady ● Všednodenní etuda ● Polévková etuda ● Etuda o malých jídlech ● Nedělní etuda ● Klasická etuda ● Sladká etuda ● Kalendářní etuda ● Konzervovaná etuda ● Nepojmenovaná etuda ● Praktická kapsa na nezařazené recepty

O autorce
Jana Zatloukalová (*1975), matka čtyř dětí, byla jednou z těch dívek, které toho doma, co se týče vaření, zrovna moc nepochytily, přesto se nakonec vaření stalo jejím koníčkem. Svou kuchařku napsala pro dcerku, která těžce onemocněla a musela ležet v nemocnici. Z knížky původně určené jen její dceři udělala kamarádku pro všechny dívky – dcery – které, stejně jako kdysi autorka, prošly kuchyní svých matek takřka nepoznamenány.  
Přispívá do časopisů o vaření, provozuje kuchařský blog a nedávno si otevřela Bistro Florentýna.    
        
Od Jany Florentýny Zatloukalové již vyšlo:

KUCHAŘKA PRO DCERU
Jak ovládnout svoji kuchyň a překonat nástrahy složitějších jídel? Tohle naučí kuchařky-začátečnice Kuchařka pro dceru tak, jak by je to naučila jejich matka, kdyby na to měla čas.

VÁNOČNÍ KUCHAŘKA PRO DCERU
První Vánoce ve vlastní kuchyni? Není proč se děsit, s touhle kuchařkou zvládnete Advent, vánoční přípravy i svátky, cukroví i slavnostní večeře. Jako od maminky.

Ukázka z knihy

Všednodenní etuda
Kolik receptů na rychlé večeře potřebujete mít v zásobě, aby si nikdo nevšiml, že je opakujete stále dokola?

„Mamíííí, co bude dneska k večeři?!“
Neklamná známka, že se ručička na hodinách přiblížila k šesté hodině večerní. Letmý průzkum ledničky odhalil tři vejce a kousek tvrdého sýra. Když zalovím o dvě patra níž, možná najdu i hlávku ledového salátu. „Budou obrácené topinky!“ volám směrem, kde jsme ještě včera měli jasně rozpoznatelný dětský pokoj.
Přestože se naše večery dají přirovnat k chaosu (alespoň pro náhodně příchozí), na dvě věci se mohu naprosto spolehnout: na sebe a na věčnost. Nikdo mi s tím nepomůže a zítra mě čeká totéž. A tak si hýčkám jednoduché rituály, které všem zúčastněným pomohou doputovat do postele včas a ochotně. Poskládat děti do vany, nachystat čisté oblečení na zítřek a zajistit sběr použitého, pověsit vyprané prádlo, nasoukat děti do pyžam a seřadit je do uvítacího výboru pro přicházející hlavu rodiny. A zároveň a především učinit příslušné kroky, aby to v patřičnou dobu doma vonělo a bylo do čeho kousnout.
Nejtěžší nebylo najít rychlou dohodu s dětmi, ale s ledničkou. Zarputile totiž odmítala komunikovat, odpovídat na otázky a radit ohledně večerního vaření. Nejobtížnější na tom celém totiž není doopravdy něco uvařit, ale vymyslet, co by se uvařit dalo. A tak v pondělí pravidelně vařím ze zbytků jídla po víkendu, úterky máme těstovinové (ne, opravdu se nebojím, že na to někdo přijde – víte, kolik je možných variací na téma těstoviny?), ve středu má hlavní roli zelenina. Nakupovat chodím jen 2x týdně a pokaždé si na to vyhradím dost času, abych si mohla v klidu vybrat z nabídky čerstvých, nikým nedehydrovaných, nezakonzervovaných, chemicky neobohacených surovin.
Zatímco víkend má jen dva dny, pracovní část týdne jich má pět. Je to pět večerních jídel, která tmelí rodinu a učí děti, jak má chutnat domácí strava – to aby pak bezpečně poznaly, až se jim někdo pokusí podstrčit ve vodě rozmíchaný a uvařený produkt chemických inženýrů z potravinového průmyslu. Škola může vaše děti naučit ledacos – vyjmenovaná i sprostá slova, velkou násobilku i deset výmluv, jak se ulít z tělocviku, ale nikdy vaše děti nenaučí, jak má chutnat opravdové jídlo. To máte za domácí úkol vy.
 

Pomalu pečené česnekové jehněčí
1 jehněčí kýta s kostí (asi 1,5 kg)
200 g slaniny
4 větší stroužky česneku (případně jednostroužkové česneky, pokud máte)
sůl (přibližně 2 lžičky)
1/2 lžíce hladké mouky

1.     Slaninu nakrájejte nadrobno, dva stroužky česneku oloupejte (zbylé dva neloupejte!) a také nakrájejte na malé kousky. V misce smíchejte slaninu, česnek a sůl. Z kýty odřízněte povrchové blány. Na několika místech, kde masem prochází blána mezi jednotlivými svaly, maso prořízněte až ke kosti a do vzniklých kapes napěchujte slaninovou směs. Zbytek směsi rozetřete na maso.
2.     Maso vložte do pekáčku, přidejte k němu zbývající neoloupané stroužky česneku, ničím nepodlévejte a vše dobře utěsněte dvěma vrstvami alobalu nebo padnoucím víkem. Při 140 stupních pečte 4 hodiny.
3.     Na závěr maso odkryjte, upečený česnek vymáčkněte ze slupky a rozetřete ho po celém povrchu masa. Zvyšte teplotu na 160 stupňů a ještě půl hodiny nepřikryté zapečte.
4.     Maso vyjměte z pekáčku a zespodu vyřízněte kost. Obraťte zpět horní stranou nahoru a nakrájejte na plátky. Vypečenou šťávu přeceďte do kastrůlku, zaprašte moukou, rozmíchejte a patnáct minut mírně povařte.

Brambory v kožíšku
12 menších brambor, salátových – varný typ A
kousek sýra (volte jakýkoli, zhruba půl roku zrající sýr, který nemá zcela dominantní chuť. Když budete na pochybách, zkuste to napoprvé s eidamem, ať zbytečně neutrácíte za ementál)
12 plátků slaniny
12 větviček rozmarýnu (na konci jim zešikma seřízněte stonek do špičky)

1.    Brambory důkladně omyjte a následně uvařte v osolené vodě do měkka. Slijte a nechte 10 minut nepřikryté odpařit a trochu zchladnout.
2.    Troubu předehřejte na 180 stupňů. Ze sýru odkrojte tenké, sotva jako dětská dlaň velké plátky. Každou bramboru podélně nařízněte zhruba do dvou třetin, zasuňte do ní sýr, obalte plátkem slaniny a napříč propíchněte krátkou větvičkou rozmarýnu, aby to všechno drželo pohromadě.
3.    Zkrášlené brambory naskládejte do pekáčku (nemusíte jej vymazávat, slanina pustí dost tuku) a vložte do trouby. Zapékejte asi 15 minut, až se sýr začne rozpouštět a slanina zezlátne.

Více informací nejen o této knize Kuchařský zápisník pro dceru se dozvíte také na stránkách nakladatelství Smart Press, s.r.o.