V současné době se málokdo z nás vyhne nárokům na svůj vzhled. Očekává se od nás, že budeme “nějak”, nejlépe čtyřiadvacet hodin, vypadat, že nám snad nikdy v životě nepřibyde žádná vráska ze starostí, žádné pytle pod očima z únavy, natož pak různé lišeje, svědivé vyrážky nebo bolavé ekzémy, které se přihlásí v nejnevhodnější chvíli jako nezvaní hosté. Když přestanou fungovat make-upy, masti z lékárny zkoušíme různé detoxikační kúry, speciální dietní režimy, akupunkturu nebo homeopatii. Ve většině případů proto, abychom se vyhnuli kortikoidům.

Pro začátek trocha teorie. Kůže je největším orgánem lidského těla, o velikosti, průměrně, 1,7 m2. Má termoregulační schopnosti, důležitou sekreční funkci, plní funkci imunologickou, ale i smyslovou - cit pro tlak, bolest, chlad, teplo a hluboké čití.  Dalo by se říci, že se kůže dennodenně stává naším obráncem před okolním světem, ale i před námi samotnými. Je to ta nejcitlivější holka, jakou jste kdy potkali. A zaslouží si, abychom jí věnovali pozornost a byli na ni hodní.

„Ano, na kůži se odráží aktuální stav našeho organismu. Tvoří hranici mezi vnitřním a vnějším. Na kůži se může odrazit nejen stav a fungování vnitřních orgánů, ale i naše emoční naladění. Při stresu, obavách, úzkostech se může zhoršit chronické kožní onemocnění, jak je viditelné například u atopického ekzému nebo se může objevit nové kožní onemocnění, kde je možné jmenovat například kopřivku. Častým kožním projevem je opar – virové kožní onemocnění, kdy spouštěcím mechanismem může být zátěž fyzická či psychická,“ uvádí kožní lékařka MUDr. Ivona Kosová.

Když se hádá duše s tělem.

Žijeme zrychleně, pod tlakem, míváme na sebe přehnané nároky. Nad svou životosprávou mnohdy mávneme rukou v duchu proklamovaného hesla: “na něco stejně umřít musím”. Zběsile komunikujeme na sociálních sítích, ale tváří v tvář se nám těžko hledají slova. Ležíme vedle sebe v posteli a píšeme maily, místo abychom se k tomu druhému přitulili a povídali si. Své pravé pocity a potřeby potlačujeme z důvodů pseudoslušnosti i ohleduplnosti a všechno nás u toho škrábe. Necítíme se „ve své kůži“. Kůže je totiž jeden z nejpodstatnějších orgánů vyjadřujících naše emoce.

Proto první věcí, kterou pro sebe musíme udělat je to, že si zkusíme upřímně k sobě uvědomit, co nás trápí, tíží, rozčiluje a pokusíme se to napravit. Slovem, činy, změnou svého chování i myšlení. A k péči o duši přidáme i tu o naši tělesnou schránku. „Nemoc těla tak, jak ji známe, je posledním stadiem něčeho, co je hluboce zakořeněno pod povrchem. Pokud mezi duchovním a tělesným bytím vládne disharmonie, následuje to, co všichni známe jako nemoc,“ potvrzuje anglický lékař dr. Edward Bach.

„Z praxe mohu potvrdit, že při úvodní konzultaci je důležité projít s pacientem období, které předcházelo vlastnímu kožnímu onemocnění. Často se dostáváme k situacím, které byly nějakým způsobem pro pacienta zátěží.  U dětí je to často vstup do nového kolektivu, přechod do školky, školy. U nás dospělých jsou to častá témata práce či vztahů. Pro pacienta je vhodné, aby tato témata zpracoval a nemoc mohla být vyléčena,“ potvrzuje MUDr. Kosová.

Ekzémy bývají často podmíněny geneticky. Co už ale v současnosti připouští i občas poněkud ztuhlá západní medicína, na jejich rozvoji se z velké části podílí i psychika. Psychosomatický pohled jakožto celostní vhled na zdraví člověka je při onemocnění pokožky nezanedbatelný. Tzv. somatizace (tj. odvedení psychického napětí do tělesné oblasti) nám vytvoří otisk na kůži, tělo vyšle vzkaz duši. A je na nás, jestli nad ním začneme přemýšlet: Co potlačuji? Umím své matce dostatečně jasně říkat “ne”? Co bych nejraději zametla pod koberec? Šíleně se honím, ale nemám na vybranou. Nejsem dostatečně schopná a šikovná. Strašně mě ten člověk vysává, ale nedokážu s ním ukončit kontakt, protože nechci, aby na mě zanevřel. Můj životní styl mě ničí, ale musím vydržet. Tenkrát jsem jí nepomohla a teď si to stále dokola. Je třeba, abych uživil rodinu, i když mě asi brzy “trefí šlak”. To je jen pár myšlenek, které vám umí s psychikou hodně zatočit!

Léčba a regenerace kůže

S kožním onemocněním se lidé často setkávají už v útlém věku. Děti jsou bohužel k psychosociálním traumatům vnímavější. Kvůli necitlivému chování okolí poté zažívají nenávist k vlastnímu tělu, stydí se za něj, cítí samotu a pocit viny. Nesmí se zapomínat, že jde o spojité nádoby. Celý problém může vyústit v bludný kruh, kdy stres vyvolává kožní onemocnění a kožní onemocnění je spouštěčem psychické nepohody. Jenže tak to být nemusí.
    
Pro pokožku bez ekzémů a vyrážek je zásadní uvědomit si důležitost celkové vyrovnanosti a vnitřní pohody:

Rada č. 1: Identifikujte problém. Pokud jste vysledovali, že problémy s kůží pramení např. ze strachu či úzkosti z okolních změn, je potřeba překonat tento strach.

Rada č. 2: Sledujte svou náladu. Nespokojenost, únava, smutek či zlost mohou být důsledkem nějakého nepříznivého vývoje – a každý na tyto nálady reaguje dle svého. Jste vyrovnaní? Pak s těmito náladami dokážete řádně naložit. Nevyrovnaný člověk však tuto špatnou náladu zakoření jako negativní pocit do duše a zablokuje si tak životní sílu. Je pak podrážděnější, mentálně unavený a často následuje tělesná nemoc. Objevil se vám ekzém? Potlačujete emoce. Dodejte si odvahu (např. díky kombinované esenci odvaha) a řekněte naplno, co si myslíte! Vyrovnaný emocionální stav je klíčem ke zdraví.

Rada č. 3: Zlepšete pokožku okamžitě. Ideálním pomocníkem pro takovou léčbu je přípravek bez obsahu kortikoidů.