Láska provází člověka životem, má mnoho podob, ale jedno má společné – vychází ze srdce. Bez ní by svět nebyl světem, člověk člověkem. Láska je jakýmsi ohněm v duši člověka. Lásku si však nelze koupit za peníze, nedá se vyhrát v kartách. Láskou se však dá mnohé získat. Je na každém z nás, jak dokážeme přijmout, předat a vytvářet lásku…

Mateřská láska patří mezi nejsilnější a nejstálejší. Provází nás po celý život. Je to nádherný cit, který nás hřeje, o který se můžeme opřít, když je nám těžko.

Rodičovská láska následuje hned po mateřské. Po porodu už dávají dítěti lásku oba rodiče. Do té doby dítě slyšelo pouze matčin hlas a tlukot jejího srdce. Po narození do jeho života vstupuje jeho otec.

Láska prarodičů je pro dítě velkým přínosem. Protože dostávat lásku i od někoho jiného než od rodičů je pro něj úžasný dar.

Sourozenecká láska bývá velmi silná, protože je to vlastně naše krev. Sourozence spojuje velmi silné pouto, které ani hádky neprotrhnou.

Platonická láska – během dospívání se děti setkávají s mnoha změnami ve svém životě, během nichž se zamilují ať už do spolužáka, kamaráda, učitele. Sem lze zařadit první předškolní a školní lásky.

Přátelská láska – toto je nejhodnotnější láska. Mít dobrého přítele /přítelkyni/ je k nezaplacení. Můžeme si vylít své srdíčko, protože víme, že přítel nás vždy vyslechne, podrží, podpoří. Dobrý přítel nás nikdy nezklame.

Milenecká láska – této lásce něco chybí. Ano, chybí v ní city. Je vůbec nějaká láska skutečná, když se jedná pouze o tělesnou potřebu?

Partnerská láska přijde obvykle znenadání, když to nejméně čekáme. Projevuje se  blýskáním v očích, bušením srdce, rozum nefunguje. Najednou je všechno růžové a každodenní problémy mají pro nás váhu pírka.

Láska k Bohu – jde často o duchovní lásku. Tato láska nikoho neohrožuje, dodává klid a porozumění. Je na každém z nás, zda ji přijmeme, osvojíme nebo naopak.

Pravá láska je bez podmínek, nezná zklamání a křivdu, nabízí vše, nečeká nic… Prožijeme ji jen jednou za život.