Vždycky jsem byla docela zdravá. Dosud jsem nebyla na žádné vážné operaci a nikdy jsem v nemocnici neležela dlouho. Zdraví má však dvě stránky – tělesnou a duševní. A co se týče té duševní, jde to se mnou občas od desíti k pěti. Ne, že bych to v hlavě neměla v pořádku. Když jsem chodila do školy, nosila jsem domů téměř samé jedničky a myslím si, že nejsem hloupá. Mou slabou stránkou jsou emoce.

Zkrátka a dobře, občas jsem velmi smutná. Dříve tomu tak nebylo, byla jsem veselá a až moc optimistická. Postupně se ale moje nálada a můj pohled na svět zhoršily. Moc dobře vím, kde leží příčiny tohoto problému. V životě jsem si zkrátka prožila své. Nějaké ty problémy byly s přátelstvím, jiné zase s láskou a jiné pro změnu s penězi. Tak jistě uznáte, že když člověk nemá nikoho, komu by se mohl se svými problémy svěřit a je švorc, tak moc šťastný být nemůže. Několikrát jsem se snažila se svými problémy bojovat.

Tak například jsem si řekla, že si zkusím najít kamarádku. Bohužel jsem zjistila, že navázat přátelství je v dnešní době docela těžká věc. Spousta mých dávných známých má své vlastní starosti a radosti. A najít si nové přátele se mi zkrátka nepodařilo. Co se týče financí, je to také dosud velmi složité. Dneska se člověk bez peněz neobejde a všechno je dražší a dražší. Sehnat si dobře placenou práci, která by člověka měla v ideálním případě ještě aspoň trochu bavit, je přitom stále těžší. Na svůj smutek jsem zkoušela vyzrát různými způsoby. Tak například jsem se jednu dobu držela rady „usměj se na sebe každé nové ráno do zrcadla“.

Může vám to připadat hrozné, ale taky jsem si zkoušela říct: jsou lidé, kteří jsou na tom hůř, jsou nemocní apod. Dosud mi však nic dlouhodobě nepomohlo. Pořád jsou chvíle, kdy se cítím velmi smutná. Poslední z možností, kterou se chystám vyzkoušet, je sportování.

Tělesné zdraví mám, zaběhat si nic nestojí a kdo ví, třeba se mi do těla vyplaví tolik hormonů štěstí, že ho budu moci rozdávat i jiným. Tak mi držte palce, ať s tím svým smutkem konečně jednou provždy zatočím.