Co je ječné nebo vlčí zrno, ví asi každý a mnozí dokonce z vlastní bolestivé zkušenosti. Méně je známo, že tyto hnisavé útvary jsou jedním z možných projevů zánětu očního víčka, odborně zvaného blefaritida.

Důležitost očních víček – párových výběžků kůže, které slouží primárně k ochraně oční koule – si uvědomíme, když přestanou spolehlivě fungovat. Dojde nám, jak úlevné je v klidu zavřít oči, zjistíme, že jejich kmitání, tedy mrkání, není seznamovací finta, ale že se tak roztírají slzy, a tím se chrání povrch oka před vysycháním. Oceníme, že bez našich vědomých pokynů oční víčka regulují množství světla dopadajícího do oka, že jsou i hrází proti prachu. Jejich onemocnění sice neohrožuje život, ale zato nám ho pořádně komplikuje.

Různé příčiny, různé typy nemoci

Blefaritidu snadno poznáte podle zanícených a svědících okrajů víček. Od příznaků ulevuje kapání umělých slz. Původ onemocnění může být v seborrhoické dermatitidě, což je kožní onemocnění projevující se na více místech na hlavě chronickým zánětem a olupováním pokožky. Jinou příčinou blefaritidy může být stafylokoková infekce, která se léčí antibiotickými kapkami. Někdy se vytvoří ječné nebo vlčí zrno, které je třeba ještě doléčit. Při léčbě pomáhají masáže víček a dobrou prevencí je pečlivá hygiena.

Podle příčiny onemocnění se rozeznávají dva typy blefaritidy - přední a zadní. Přední blefaritida se týká části víček, kde jsou připojeny řasy a je z velké části způsobena bakteriální infekcí, zejména stafylokoky.

Další možností vzniku přední blefaritidy je seboroická dermatitida, zánětlivé onemocnění kůže, které třeba ve vlasové pokožce způsobuje lupy. Kůže se mění v bílé tenké šupinky, je zarudlá, svědí a je tak ideálním prostředím pro množení bakterií. Zanícení kůže je typické také pro další kožní chorobu – růžovku (rosacea). Přibližně polovina osob trpících růžovkou se setká také s očními symptomy.

Zadní blefaritida se týká vnitřního a předního okraje víček tam, kde se víčko setkává s oční koulí. V této oblasti se vyskytují tzv. Meibomovy žlázky. Ústí na povrch na okraji očních víček a mají za úkol promazávat okraje víček a řasy a chrání tak oči před potem. Maz, který produkují, tvoří ochrannou vrstvu na povrchu slzného filmu. Při narušení tvorby mazu z Meibomových žláz není složení slzného filmu optimální a vede k podráždění povrchu oka a očních víček. Zvýší se přítok krve do oka a očních víček a spojivka zčervená. Během tohoto procesu dochází k hromadění mastných usazenin, které vytvářejí žlutobílé krusty. Tomuto jevu se říká dysfunkce Meibomových žláz a občas jej doprovází rovněž zánět očních víček. Pokud dysfunkce způsobí neprůchodnost mazových žláz, sekret se hromadí a může vzniknout tzv. vlčí zrno (chalazion). Bakteriální infekce povrchových mazových žlázek vyvolává vznik ječného zrna (hordeolum).

Hygiena – léčba i prevence

Blefaritida se vyskytuje nejčastěji u lidí po padesátce, věk je jeden z rizikových faktorů, další jsou například životní prostředí (vítr, prach), klimatizace, kosmetika, léky nebo různá onemocnění jako diabetes nebo poruchy štítné žlázy. Její diagnostika je poměrně jednoduchá. Zkušený oční lékař je schopen odhadnout tuto diagnózu již z příznaků – otok, zarudnutí, místní zvýšení teploty a bolestí. Nemocný si stěžuje na zvýšené slzení, zarudnutí povrchu očí, jejich řezání, pálení. Typický je také pocit cizího tělesa nebo zrnka písku. Oční víčka mohou na první pohled vypadat mastně a svědí. Kůže v okolí očí se může olupovat a cévy na okraji víček jsou zduřelé a zarudlé.

Léčba ve většině případů spočívá hlavně v hygieně. Každé ráno je nutné obě oči řádně omýt teplou vodou. Doporučuje se i během dne několikrát namočit ručník nebo žínku do teplé vody a ručník pak položit na obě zavřené oči na několik minut. Možné je použít i speciální zahřívací masky na oční víčka, jemnou masáží a s pomocí vatových tamponů nebo tyčinek se pokusit nahromaděný sekret vytlačit. Blefaritida vede také k pocitu suchosti očí, proto je dobré obklady a masáže doplnit lubrikujícími kapkami. Pravidelná a důsledná péče o hygienu očí je rovněž nejlepší prevencí blefaritidy, která má tendenci se při nedostatečném vyléčení vracet a přecházet do chronického onemocnění.

Pokud hygienické opatření nevedou k vymizení příznaků, nasadí lékař antibiotika (v případě bakteriálního zánětu) nebo steroidy (pokud má infekce jiné příčiny). Vnikne-li blefaritida v závislosti na kožním onemocnění (růžovka, seborrhoická dermatitida), je samozřejmě nutné cílit léčbu na původce.

Důsledkem blefaritidy může být i syndrom suchého oka, chronický zánět spojivek, nemožnost užívat oční čočky…

Zkrátka – rozhodně se vyplatí zánět očních víček nepodceňovat a při typických příznacích navštívit oftalmologa a včas se začít léčit.