Letní sobota v Praze

Jdu směrem do centra a pro jistotu pěšky. S hlavou otočenou nahoru se dívám na krásné fasády domů a za chvíli jsem v centru. Sluníčko svítí a je tu spousta turistů. Před Prašnou bránou uhýbám doleva směr Ungelt. Ungelt je pro mě takové magické místo - kdysi zde bývala celnice pro středověké cizí kupce již ve 12. století. Um Geld (za peníze) - odtud dnešní název. Clo se zde platilo až do 16. století. Nevynechávám svůj oblíbený obchůdek Botanicus - mýdla, levandule, ochucené oleje, kosmetika.

Pokračuji dále přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí na Karlův most. Jejda, už je opravený - to jsem tu dlouho nebyla. Prodírám se turisty a kochám se výhledy na Hrad, Vltavu, Národní divadlo... Na konci mostu je moje oblíbená socha Turek. Je to sousoší od F.M.Brokoffa z roku 1714 - znázorňuje na skále stojícího sv. Jana s rozlomenými pouty, vedle něho stojí sv. Felix, níže poustevník Ivan. Dole ve skále je zamřížovaná jeskyně s uvězněnými křesťany, které hlídá Turek a pes. Rozmýšlím se, kam dále. Kouknu na Kampu a vidím velký transparent - Francouzské trhy. A mám jasno. Francii (hlavně Provence) mám moc ráda - česnek, levandule, olivový olej, víno. Je rozhodnuto, kam mé kroky povedou dále.

Sejdu mezi stánky - oči nestačí stíhat všechny ty dobroty. Pomalu se u mě projevuje Pavlovův reflex. Prvně si ale stánky projdu, abych věděla, co kde nabízejí a nakonec se vracím k prvnímu stánku. Kupuji provensálské olivy a malé papričky plněné ovčím sýrem. K tomu dvě decky bílého - chci to nejlehčí (je přece jen dopoledne) a nejsušší. Prodavačka mi doporučuje Savignon. 

V parku na Kampě hoduji - to je dobrota. Vracím se znovu ke stánkům - ty se mezitím zaplnily kupujícími a nedá se skoro projít. Neodolám a kupuji ještě pršut z kýty. Jdu kolem Vltavy k Národnímu divadlu - koukám na panoráma Pražského hradu a slyším slova jedné staré paní, které je již přes 80 let - Jó Praha je Praha - a dávám jí v duchu za pravdu. Ušla jsem 11.443 kroků - limit splněn.

ChytráŽena.cz