Na letiště jsme vyjížděli v hluboké deštivé noci a v roztržitosti zapomněli věci do příručního zavazadla. Po příjezdu na letiště zmrzlí a zmoklí jsme se dozvěděli, že naše letadlo bude mít zpoždění. Tak mě napadá, už někdo z Vás odletěl letadlem načas?
Po nudném čekání jsme už konečně seděli v letadle a těšili se k moři. Let proběhl dobře a všechno vypadalo ideálně. Kufry se nám neztratily, jenom jsme měli utržená kolečka a zlomené držadlo. Po tom, co na letišti dělají s kuframa, ani není divu.
Po dlouhé jízdě autobusem do našeho letoviska už jsme se nemohli dočkat, až za sebou zavřeme dveře na pokoji a po náročné cestě si odpočineme. Ale nedočkali jsme se, v recepci hotelu nám řekli, že pro nás mají jen jeden pokoj, přestože jsme měli objednané a zaplacené dva pokoje.
Ani delegátka situaci nezvládla a doslova utekla z hotelu. Vzpomněla jsem si na film Homolka a tobolka, kde na horách měli podobnou situaci a Heduš řekla: "Když jednou můžeme bydlet extra, tak chceme bydlet extra". Homolkovým se to splnilo, ale nám ne. My jsme stejně jako doma
byli dohromady a nebylo pomoci.
Nastěhovali jsme se do malého pokoje, překračovali kufry a postupně zjišťovali, jak jsme dopadli. Zarazilo nás chování delegátky, která situaci nevyřešila a pomalu jsme si uvědomovali, že všechno si budeme muset umět zařídit sami. S pomocí jazykové mapy jsme dali dohromady slovíčka a vyrazili večer na recepci, abychom se nějak domluvili.
Mezitím se recepční vyměnili a místo neochotné recepční nás uvítal velice milý recepční a k našemu překvapení byl z Ruska. Bez problémů jsme se domluvili a zajistil nám dva pokoje, které jsme měli od začátku pobytu mít.
Od této chvíle se naše dovolená úplně změnila, k lepšímu samozřejmě. Konečně jsme si mohli užít klid, pohodu a všechno, co k ideální dovolené patří. A co říct závěrem? Změnila jsem názor na lidi, leckdy nás může mile překvapit někdo, od koho to vůbec nečekáme a najdeme v něm spřízněnou duši.
setury - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz