Lidé si často pletou Bechtěrevovu nemoc s běžnou bolestí zad

Bechtěrevova nemoc je nenápadná, nevypočitatelná a zákeřná. Tuhnou při ní klouby a postupem času vede k úplnému ztuhnutí páteře. Lidé ji ale často zaměňují za běžnou bolest zad a průměrně trvá až dlouhých devět let, než ji lékaři správně diagnostikují. Včasná diagnóza a nasazení vhodné léčby by přitom mohly zpomalit rozvoj nemoci a pacienti by měli větší šanci žít déle plnohodnotnější život. V opačném případě se zkracuje život pacientů a velká většina z nich má významně omezenou pohyblivost a další komplikace.

Ankylozující spondylitida. Toto těžko zapamatovatelné spojení pojmenovává nevyléčitelné zánětlivé revmatické onemocnění zvané také Bechtěrevova choroba. Příčina nemoci není zcela jasná. Pravděpodobně se na ní ale podílí kombinace genetické predispozice s faktory vnějšího prostředí, které aktivují imunitní systém. V České republice trpí tímto autoimunitním onemocněním asi deset tisíc pacientů. V posledních letech však jejich počet narůstá hlavně kvůli většímu povědomí o nemoci a lepší diagnostice. Bechtěrevova nemoc se vyskytuje třikrát častěji u mužů než u žen a první příznaky se objevují mezi 18. a 30. rokem života.

Projevy onemocnění

Mezi hlavní varovné signály patří bolest v dolní části zad společně se ztuhlostí, která trvá déle než tři měsíce. Lidé ji však často zaměňují za klasickou bolest zad. Dalším signálem bývá bolest v oblasti hrudníku a omezení rozsahu pohybu páteře, odkud prostupuje do hýždí a zadní strany stehen. Polovina pacientů má zánětem zasažené také klouby a úpony mimo páteř. Bolest a omezená hybnost se typicky objevuje v klidu v noci a po ránu. „Ubíjející je ohromná nevypočitatelnost nemoci. Nikdy nevíte, kdy se vzbudíte s novým zánětem kloubu, včetně čelistních kloubů,“ svěřuje se se svými zkušenostmi pacient Luděk. V některých případech se objevují i mimokloubní příznaky nemoci, které postihují oči (až 30 % případů), kůži (lupénka až ve 20 % případů) či střeva (5–10 %).

Diagnostika Bechtěrevovy nemoci

Při diagnostice nemoci se přihlíží i k rentgenovým snímkům a krevním testům. Bohužel ale některé časné formy onemocnění nejsou na rentgenu rozpoznatelné, a přesná diagnóza se tak oddaluje. Průměrná doba od prvních příznaků po stanovení konečné diagnózy je u nás 9,1 roku. Čím dříve se však přijde na příčinu nemoci, tím dříve pacient dostane vhodnou léčbu a může se zabránit dalšímu rozvoji choroby. Pokud se s léčbou začne pozdě, případné změny na páteři a kloubech jsou již nevratné.

Možnosti léčby

Existují farmakologické a nefarmakologické možnosti léčby Bechtěrevovy nemoci v závislosti na stadiu onemocnění. Mezi nefarmakologické patří úprava životního stylu, fyzioterapie, případně lázně. Úlevu od bolesti a ztuhlosti totiž přináší rozhýbání kloubů. Farmakologická léčba pak zahrnuje v první řadě užívání nesteroidních antirevmatik (NSA), která působí na zmírnění zánětu, bolesti a otoků v postižených místech.  Mezi další léčiva patří také kortikoidy a imunosupresiva.
 
„Většina pacientů naštěstí funguje poměrně dobře na prostém cvičení, rehabilitaci a občasném užití nesteroidních antirevmatik proti zánětu a bolesti. Důležité je potlačení autonomní reakce v těle pacienta. Neléčené onemocnění vede k postupné invaliditě, zhoršování kvality života a ve své podstatě i zkrácení života,“ přibližuje prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., vedoucí oddělení experimentální revmatologie Revmatologického ústavu.

Biologická léčba

Další skupinu léků tvoří biologická léčiva, která jsou velmi účinná a kromě toho, že působí na bolest, také tlumí zánět kloubů i šlach. Dále snižují množství očních komplikací, mírní lupénku nebo střevní zánět, pokud se tyto komplikace u nemoci vyskytují. Biologická léčba je ale určená pouze těm pacientům, kteří splňují podmínky pro její podání. Jedním z kritérií je například selhání kombinace nefarmakologické léčby s užíváním nesteroidních antirevmatik. Nasazení biologické léčby vždy závisí na individuální potřebě pacienta a doporučení lékaře.

„Způsobů, jak nemoc pozitivně ovlivnit a předejít vážným zdravotním komplikacím, máme dnes hned několik. Je ale potřeba včasné diagnostiky a aktivního přístupu pacienta. Pohybem a cvičením může pomoci tělu proti bolesti a ztuhlosti a zároveň ho udrží v co nejlepší kondici. Důležité je také, aby pacienti informovali své blízké a nebáli se říct si o pomoc,“ uzavírá prof. Ladislav Šenolt.