Datum vydání: 25. 2. 2010
Cena: 238 Kč

Další důkaz o nezničitelnosti ženy! Představte si, že se najednou ocitnete v tropech se dvěma dětmi předškolního věku, abyste se jako manželka veterináře starala o rodinu v nepředstavitelných podmínkách afrického Somálska.

Autorka nám představí nejen mnoho originálních postaviček domorodců i extravagantních cizinců, které během svého několikaletého pobytu poznala, ale seznámíme se také s exotickou přírodou a kulturou svébytného a hrdého afrického etnika.

Pobaví nás peripetie české hospodyňky v tropech, která dokázala překonat praktické problémy v neznámém prostředí. Své neuvěřitelné zážitky přetavila ve svižné a zábavné čtení se spoustou drobných historek s vtipnými pointami, ale i postřehy se závažnějším obsahem.

První vydání vzpomínek Ludmily Vítovcové z roku 1986 bylo beznadějně rozebráno. Na četné žádosti čtenářů a pro svou nadčasovost vychází toto skvělé humoristické čtení nyní podruhé v Nakladatelství JOTA, opět s vynikajícími ilustracemi Jaroslava Kerlese a navíc s několika dosud nepublikovanými kapitolami.

Ukázka z knihy:

O tom, jak mě postihla nemoc a betonování. Nemáme vodu, zato na dvoře se objeví letiště s lavičkami. O probdělých nocích a hrozbě jménem malárie. Únor se vyznačoval pěkným počasím, teploměr se držel na třiceti stupních. Každé ráno jsem se probouzela chladem a starostmi — musím přikrýt děti, upéci piškot a navařit čaj dříve, než rodinka procitne. Už od rána vanul prudký vítr, hnal v kotoučích písek a pokládal písečné závěje do postelí, napuštěné vany, odkrytého těsta i vlasů.

Ale byli jsme vděční za každý pohyb vzduchu, neboť když nastalo bezvětří, změnili jsme se v cedníky. Děti i dospělí se obalili potničkami jako opruzená batolata a rozdrápané pupínky se staly vstupní branou invaze stafylokoků. Právě v tomto období jsem musela ulehnout. Jiří tvrdil, že jsem podvyživená a chytím tím pádem každou nemoc. Zato když onemocněl sám, měl smůlu, že ho napadl virus africké chřipky a řádně ho pocuchal. Ale já měla tu samou nemoc z diety.

Jiří ležel s chřipkou v posteli jako mumie v sarkofágu a já obíhala lůžko s obklady. Musa považoval nemoc za nevyléčitelnou a v nestřeženém okamžiku odnesl Jiřímu tenisky. Protože jsem jenom žena, musela jsem ve vysoké teplotě vyprat, navařit knedlíky, upéci maso, naplácat perník a vše nacpat do lednice. Teprve potom jsem definitivně ulehla a pojídala vysoké dávky antibiotik.

Teplota neklesala a celá rodina se mě snažila ujistit, že už jsem vlastně zdravá, oni mají hlad a staré knedlíky jíst nemohou. Pokusila jsem se uvařit aspoň pudink, ale lámala jsem se v kolenou jako hadrová loutka a na žaludek nepůsobila tíže zemská.

Více informací nejen o této knize Ludmila Vítovcová - Já a tropy se dozvíte také na stránkách nakladatelství JOTA.