Málo zalévané děti vadnou

Voda je součástí všech tělních tekutin, které se starají o správnou látkovou výměnu, rozpouští řadu životně důležitých látek, vyrovnávají tělesnou teplotu při zvýšeném pocení (například během sportu nebo v horku), přivádí kyslík ke tkáním, odplavují z těla zplodiny metabolizmu. Množství  tekutin v těle se mění s věkem – u novorozence tvoří 80 % jeho tělesné hmotnosti, u dospělého člověka pouze 50-55 %. Protože je dětské tělo tvořeno podstatně větším podílem vody, je i potřeba tekutin podstatně větší u dětí než u dospělých a stejně velký nedostatek tekutin v těle má daleko horší dopad na dítě.

Kolik vody je dost?

Potřeba tekutin, kterými se rozumí veškeré tekutiny včetně těch v potravinách (v polévkách, ovoci, zelenině apod.) se řídí věkem a tělesnou hmotností dítěte. Plně kojené dítě do zhruba 6 měsíců přijme za normální situace potřebné množství tekutin prostřednictvím mateřského mléka. Výjimkou jsou velká vedra, zvýšené pocení, horečka, nechutenství, průjem a zvracení, kdy je nutné dítěti podávat mimo kojení dostatečné množství kojenecké vody nebo dětského čaje.

S přechodem na tuhou stravu by navíc dítě mělo vypít 200 ml tekutin denně, nejlépe kojenecké vody nebo dětského čaje. Batole by denně mělo přijmout celkem 1,5 l tekutin (včetně mléka, tekutin v polévkách a mléčných výrobcích), přičemž ve vedru a při nemoci je nutné příjem tekutin zvýšit. Kromě vody a dětského čaje se může dětem od 3 let podávat také ovocný čaj, nepřeslazená ochucená voda pro děti nebo 100% džus bez přidaného cukru.

Když je tekutin málo…

Většina dětí si běží pro pití až ve chvíli, kdy má žízeň. To už je ale pozdě, protože žízeň je projevem nedostatku tekutin v těle, ke kterému by vůbec nemělo dojít. Děti a samozřejmě i dospělí by se proto měli napít ještě před tím, než o sobě dá žízeň vědět. Navíc, u malých dětí se pocit žízně často neprojevuje naplno, a tak o pití nemusí mít vůbec zájem – je tedy naprosto nezbytné jejich pitný režim hlídat a tekutiny jim opakovaně nabízet.
 
Při nedostatku tekutin dochází k dehydrataci organizmu, což může mít pro děti i nedozírné následky. Lehký stupeň dehydratace se u dětí projevuje únavou, mrzutostí, apatií, bolestmi hlavy a nepozorností. V případě dlouhodobějšího nedostatku tekutin bývají děti vyčerpané, mohou trpět závratěmi nebo potížemi s vyprazdňováním. Těžký stupeň dehydratace může v těle způsobit výrazný metabolický rozvrat spojený s prohloubeným dýcháním, zmateností, křečemi a bezvědomím, kdy může dojít k celkovému kolapsu organizmu i ke smrti.

Varovné signály

Zdravotním problémům v důsledku dehydratace by měli rodiče předcházet především tím, že nedopustí, aby k dehydrataci vůbec došlo. V první řadě proto musí vědět, kolik a čeho by jejich dítě mělo vypít, a potom také musí dohlédnout, aby dítě doporučené množství tekutin skutečně přijalo. Pokud odmítá dítě pít, rodiče by se nejdříve měli snažit najít příčinu.

Tou může být růst zubů, afty v ústech, angína, absces v krku – zkrátka všechno, co působí bolest při polykání, a může tak dítěti v pití bránit. Díky tomu dochází k dehydrataci celkem nenápadně a poměrně rychle. Čím je dítě mladší, tím je pro něj dehydratace a závažnost jejích následků větší – pokud dítě nepřijímá tekutiny a rodiče nenajdou příčinu, je třeba vyhledat lékaře, aby zhodnotil stav hydratace a určil další postup.

S hlídáním pitného režimu dítěte mohou rodičům pomoci různé varovné signály, které tělo dítěte vysílá, pokud nemá potřebné množství tekutin. Když si budou rodiče těchto signálů všímat, mohou včas zasáhnout a předejít vážným problémům způsobeným dehydratací. Každé dítě ovšem reaguje jinak. Nejčastěji jsou dehydratované děti apatické, stále ospalé, nezvykle neklidné, bezdůvodně plačtivé, mají tmavou barvu moči, červené tváře a ve vedrech zvýšenou teplotu. Mohou mít také našedlou nebo povadlou pokožku – to už ovšem nejsou varovné signály, ale závažné projevy těžké dehydratace. Novorozenci a kojenci mají v případě nedostatku tekutin v těle vpadlou velkou fontanelu (otevřená část hlavičky, kde se stýkají jednotlivé lebeční kosti).

Rodiče se však mohou potýkat i s opačným problémem, než je odmítání tekutin. Některé děti staršího kojeneckého a batolecího věku totiž naopak pijí neustále, bez láhve s pitím neudělají ani krok, v noci se opakovaně budí a vyžadují pití. Většinou jde o zlozvyk, jehož odvykání je náročné, nicméně nutné, protože kvůli nadměrnému pití děti přes den nepřijímají potřebné množství jídla a v noci narušují spánek celé rodiny.