Mám obrovské množství snů. Tím myslím tužby a přání, které
mi kolují v hlavě. Těch snů, shluků fantazie v hlubokém spánku, mám méně.
Poslední dobou se mi nezdají skoro žádné sny nebo si je aspoň nepamatuji. Asi
je to tím, že málo spím a všechnu práci dělám až pozdě večer.
K mým tužbám bych
se vrátila. Opravdu jen sním, ale nejdu si za splněním toho vytouženého přání.
Ráda se přenesu do fáze snění, ve kterém je vše ideální, bez problémů a podle
vlastních představ. O to horší je pád do reality a zjištění, že mám vysoké
nároky a skoro nic nebude splněno. A už vůbec ne, když o to nebudu bojovat.
Většinou totiž tento boj vzdám a potom si vyčítám, proč jsem tak hloupá a
nedokončím tu cestu za něčím, o co v hlavě usiluji.
S podzimem a hlavně tím vichrem, který v noci běhá kolem oken, na mě přichází
špatné spaní a noční můry. Sotva jsem nedávno minulou noc usnula, za pár hodin
už jsem se budila, protože mě vichřice vyrušila ze spánku. Přistihla jsem se,
jak si povídám ze spaní, což dělám docela často, jak mě informují obyvatelé
vedlejšího pokoje. Šla jsem na záchod a pak chvíli pozorovala listy, pobíhající
po silnici a větve, které se chvěly v záři měsíce.
Byla jsem ráda, že tu smršť pozoruji z tepla domova a stojím za oknem. Myslela jsem na lidi, kteří nemají domov, střechu nad hlavou a rodinu. Zalehla jsem opět do postele. Ráno jsem se probudila s lampičkou svítící nad mou hlavou. Zapomněla jsem ji zhasnout. Sotva jsem si vybavila, co se tu noc stalo, ale nakonec jsem to dala dohromady. Všem přeju klidné podzimní spaní a vyplněné každé tajné a vysněné přání. Nevzdávejte se svého cíle, jak to často dělám já. Dokážete to!
Inuska - čtenářka
ChytráŽena.cz