Uběhl další měsíc, vše se těm dvěma daří. Mirek si konečně pořídil svůj malý domeček na kraji města. Vzal si hypotéku, což už dlouho plánoval. Domek měl vyhlédnutý, a teď, když našel Zdeňku, se konečně rozhoupal. Už ví, že ji poprosí, aby se k němu přistěhovala. Jen počká na Vánoce. Ta bude překvapená.
A byla. Dostala od něj zlatý prstýnek pod stromeček a malou obálku. Trošku se jí třásly ruce, když se ji snažila otevřít. Když se jí to konečně podařilo, byla v ní malá cedulka: „TÍMTO TĚ ZVU DO SVÉHO DOMU. ŽIJ TU SE MNOU, RADUJ SE A BUĎ TU, PROSÍM, TAKY DOMA…“ V očích se jí leskly slzy. Sama měla maličkou garsonku, tak byla už dávno samostatná. Ale žít s Mirkem? Co by si mohla přát víc? Tolik ho milovala. Mirek jí nabídl, že si svůj byt může nechat a žít u něj. A tak přijala. Pak si konečně i on rozbalil svůj dárek a v něm nalezl luxusní hodinky. Ty, co se mu tolik líbily. Nechala na nich z vnitřní strany vyrýt své jméno, aby s ním byla navždy spojená.
V lednu se k němu přestěhovala. To už znala i jeho maminku. Mirek s ní žil sám od dvanácti let, kdy se rozvedla. Jejich vztah byl velmi pevný. To maminka mu Zdeňku nejdřív vymlouvala. Chtěla ho mít jen a jen pro sebe. Pak, když Zdeňku poznala a viděla, jak miluje jejího syna, se s jejich vztahem smířila. Přesto byla smutná, když se od ní odstěhoval. A teď v jeho domě žila Zdeňka.
První týden byl skvělý. Starala se, vařila a bylo to jedno velké cukrování. Pak ale přišly první hádky. Znáte to. Běžný život. Řešili praktické věci, potřebovali ještě něco v domku dodělat. Ale vše zvládli a rozhodli se, že si pořídí miminko. Oba ho chtěli, i když to bylo dost brzy. Rok se o něj intenzivně snažili. Ale mimčo nepřicházelo. Jednou jí Mirek vyčetl, že může být neplodná. Když se ho ptala, jak na to přišel, přiznal, že to vlastně napadlo jeho mámu. Zdeňka už zvažovala, že si zajde k lékaři, ať má jistotu, že je zdravá. Ale stále řešila problémy s Mirkem, hádali se kvůli hloupostem a ona byla tolik unavená. Pak jí Mirek při jednom rozhovoru řekl, že v jejich vztahu už nevidí budoucnost.
„Mám se odstěhovat?“ ptala se Zdeňka a plakala.
„Asi bys měla. Možná, že se pak vše vyřeší a budeme zase spolu,“ odpověděl jí Mirek bez přetvářky.
Ještě týden se snažila, aby jejich vztah byl takový, jako na začátku. Už ji neobjímal, rýpal se v jídle a jeho úsměv byl tak falešný. Pak se zase pohádali, protože mu máma řekla, že by neměl být s ženou, co mu nedá dítě. A tak se Zdeňka vrátila zpět do garsonky.
Přesto se ještě vídali. Občas přijel, pomohl jí něco opravit. Jednou ho objala. On stál jako zařezaný, neprotestoval, ale ani jí objetí neoplatil. A pak jí kamarádka řekla, že Mirek už měsíc chodí se svou sousedkou. Chtěla si s ním o všem promluvit. Chtěla prosit. Tak moc ho milovala. Pak je ale potkala. Mirek šel s mámou a doprovázela je cizí mladá žena. Nesl jí kabelku a taky růži. Takovou, jakou kdysi kupoval jí.
A když pak přišel za Zdeňkou, aby jí přinesl nějaké věci, které u něj dosud měla, zpříma se zeptala, zda už má partnerku. Řekl, že nechce být sám, ale zatím ne. Viděla na něm, že lže. I on poznal na Zdeňce, že o jeho slovech pochybuje. Od tohoto dne se Zdeňka Mirkovi vyhýbala.
Mezitím se i Mirka přestěhovala do baráčku. Našla si staršího muže, který o ni stál. Nejdřív si myslela, že ho nedokáže milovat. Dnes má tři děti a Mirek je sám. Zjistil totiž, že dítě nemůže mít on. Maminka mu zemřela, sousedka, s kterou se tenkrát seznámil, s ním byla jen asi měsíc. Mirek je nyní sám…
Kapucínek K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz