Markéta

Již v dobách, kdy jsme chodily na základku, se sestra Markéta vymykala průměru. Nemyslím tím, že by se nějak zvlášť učila, spíše „honila“ módní trendy. Jednou to byla nová sukýnka, pak zase drahá kosmetika. Tak dlouho loudila po mamince peníze, až je dostala a my se pak musely uskromňovat.

Snažila jsem se mámě těžký život ulehčit. Našla jsem si brigádu v zahradní restauraci. Samozřejmě, že sestra za mnou chodila, ale jen proto, aby se mohla zadarmo najíst nebo napít. Přiznám se, že jsem se za ni často styděla. Přišla s partou opilých a pochybných indivíduí a šéf už věděl, která bije. Nastrkal mě do kuchyně a šel tu partu obsloužit sám. V takovém případě alespoň brzy odešli.

Maminka si vždy jen vzdechla, když Markéta něco provedla, s tím, že ono ji to přejde.

Bohužel nepřešlo. Markéta začala hrát i automaty, nechávala se vozit taxíkem domů a ten pak máma musela zaplatit. Neváhala ji vzbudit i o půlnoci. Několikrát jsem své sestře domlouvala, snažila se najít aktivity, které jsme mohly využívat obě. Vzala jsem ji na bazén, do kina. Viděla jsem, jak „trpí“, jak se ošívá a snaží se co nejrychleji jít za svými vypečenými kamarády.

Čas běžel. Po škole jsem si našla práci v malé firmě a koupila si garsonku. Markéta zůstala doma s mámou. Když jsem jednou přišla za maminkou s velkým nákupem, zcela jsem zkoprněla. Mámina televize byla pryč! Markéta prý nutně potřebovala peníze a dala ji do zastavárny.  Do týdne ji měla vyplatit, ale ona se neukázala další týden. Velice mě to rozzlobilo. Mámě jsem vyčinila s tím, že se jí divím, že sestřiny praktiky neprohlédla! Co jsi slepá, mami? - ptala jsem se jí. To nevidíš, jak tě Markéta využívá? Nekoupí ti jogurty, nevezme tě do cukrárny nebo na výlet. Děláš jí jen sponzora! Když vyhrkly mámě slzy, přestala jsem se zlobit. Uvařila jsem, uklidila a nechala vzkaz, že se má sestra za mnou zastavit, že s ní chci mluvit! Jasně, že nedorazila. Tak jsem ji odchytla  v jednom baru a dala jí pořádné kázání: Ještě jednou sáhneš na máminy věci, roztrhnu tě jak hada! Slíbila mi, že si konečně najde pořádnou práci a bude nemocné mámě pomáhat.

Nestalo se! I když máma ležela a pomalu nemohla chodit, Markéta neváhala a půjčila si od ní všechny peníze, co měla odložené na pohřeb! Tedy správné slovo není půjčila, máma jí je chtě nechtě darovala.

Poslední měsíc se její stav tak zhoršil, že musela do nemocnice. Tam mi řekli, že umírá. Bylo to pro mě kruté. Markéta se v nemocnici ani neukázala, přišla, až když byla maminka doma.

Chodila jsem za ní denně, připravovala léky i jídlo. Markéta za ní přišla den před tím, než měla jít znovu do nemocnice. Odnesla si skoro celý mámin důchod!

Na druhý den jsem ji odvezla do nemocnice, tam maminka ještě týž večer zemřela. Čekala jsem, že se sestra ozve, jak to bude s pohřbem apod. Jediné, co stihla, než jsem vyměnila zámek na mámině bytě, bylo, že odnesla rádio a zlato!

Pohřeb a vše kolem něj jsem zařizovala s bratrem Tomem. Ten byl dlouhodobě v cizině, tudíž nemohl přijet dříve.

Po Markétě se slehla zem, na pohřeb nedala ani korunu, ani se na něm neukázala! Máma jí byla dobrá jen pokud žila a měla od ní přísun peněz.

Od pohřbu uplynulo 5 let. Občas Markétu zahlédnu v doprovodu nějakých pobudů, je zanedbaná, často opilá. Ke mně se nehlásí, a abych pravdu řekla, ani o to nestojím. Nevím, co se stalo s tou ctižádostivou a hezkou holkou! Co se v ní zlomilo, že začala být bezcitná vůči těm nejbližším, a že vůbec nestojí o to popovídat si se sestrou nebo zanést mamince na hrob kytičku....

Pět let jsme spolu nepromluvily, jsou z nás zcela cizí ženy. Mě to moc bolí, ale nevím, jak vztah se sestrou urovnat!

Bertice - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10