Potíže mají spontánně kolísavou intenzitu a mění se i v závislosti na ročním období a klimatu. Podíl pacientů, kteří mají některé z těchto příznaků, stoupá se závažností postižení žilního systému. Velikost subjektivních obtíží nemusí vždy korelovat s velikostí křečových žil (varixů).

V odstraňování subjektivních potíží a otoků spojených s CVD jsou účinná venofarmaka (venotonika). Preparáty této skupiny mohou být původu rostlinného (s účinnými složkami aescin, rutosidy, diosmin, ruscus a hesperidin), semisyntetického (účinné složky tribenosid, troxerutin) nebo syntetického (s účinnými složkami calcium dobesilas, diethylamin, heptaminol).
K nejrozšířenějším venofarmakům patří flavonoidy (bioflavonoidy), rutin, oxerutin a troxerutin. Tyto léky zlepšují žilní a lymfatický návrat zvyšováním žilního a lymfatického tlaku. Snižují tím žilní hypertenzi a mají pozitivní vliv na průtok krve mikrocirkulací. Dále snižují viskozitu krve, agregaci erytrocytů, adhezi leukocytů a permeabilitu kapilár, zvyšují fibrinolytickou aktivitu krve a působí membranoprotektivně.
Pro podávání venofarmak jsou často doporučována různá dávkovací schémata. Pacienti s projevy chronické žilní insuficience nebo s poruchami funkce mikrocirkulace mohou vyžadovat trvalé, časově neomezené užívání. Naproti tomu u osob s jednoduchými primárními varixy, bez projevů žilní nedostatečnosti, je vhodné přechodné podávání v závislosti na přítomnosti symptomů.