Ano, měli bychom pít i bez pocitu žízně. Pocit žízně není v tomto ohledu (zvláště u starších lidí) zcela spolehlivý. Zanedbávat pitný režim s sebou nese určitá rizika. Když pomineme třeba krajní možnosti, jako je vznik ledvinových či žlučových kamenů, pak je zde riziko vzniku zácpy. Ta nás sice neohrožuje na životě, ale je velmi častá, zvláště u žen středního věku, které nesportují nebo nemají alespoň dostatečnou pohybovou aktivitu. Zanedbávání pitného režimu může způsobovat nedostatečné odstraňování dusíkatých zplodin výměny látkové z těla a následně pak pocit chronické únavy a snížené výkonnosti.

Jaké je optimální množství tekutin, které bychom měli přijmout? Je to individuální? Podle čeho to lze určit?
Určit dostatečné zavodnění organizmu je možné celkem jednoduše: pokud je moč světle žlutá a chodíme močit cca každé 2-3 hodiny, je hydratace v pořádku. Problémem může být subjektivní vnímání barvy. Objektivnější a spolehlivější je pořídit si hustoměr.
Další možností je kontrola tělesné hmotnosti. Rychlé změny tělesné váhy (v řádu hodin nebo dní) jsou způsobeny výhradně vodními přesuny, nikoli hubnutím či tloustnutím. Takže člověk by třeba po tréninku měl pít tolik, aby se během asi 2-3 hodin dostal na hmotnost, kterou měl před tréninkem či pracovním výkonem. 

Kdy nastává dehydratace a jak ohrožuje náš organismus? Jaké jsou její příznaky?
U člověka průměrného vzrůstu vážícího cca 75 kg je to cca 3 litry tekutin denně, které bychom měli přijmout ať již ve formě nápojů či ve formě potravy. Jistě záleží na mnoha okolnostech. Při teplém počasí nebo při intenzívní dlouhodobé fyzické námaze se více potíme a potřeba tekutin může vzrůst až na 4-5 litrů. O dehydrataci hovoříme tehdy, klesne-li množství vody v těle o 2% tělesné hmotnosti, což u výše zmíněného člověka představuje 1,5 l tekutin. Takový stupeň dehydratace již vede ke snížení fyzické výkonnosti a sportovec, který nechá dehydrataci zajít až tak daleko, závod nevyhraje.

Jaké jsou ty nejvhodnější nápoje a které naopak nelze počítat do pitného režimu?
Nejvhodnější jsou slabě nebo středně mineralizované neochucované minerálky, eventuálně i silně mineralizované, ale ty je nutno ředit vodou v poměru cca 1:1. Nejméně vhodné jsou sladké limonády.

Jak se ještě jinak bránit dehydrataci (kromě pravidelného přijímání tekutin)?
Děláme to podvědomě. Třeba vyhledávání stínu v horkém počasí, ochlazování těla koupáním v chladnější vodě sníží ztráty tekutin. Ale je to méně účinná forma jak předcházet dehydrataci než pití.

Lze vodu přijímat i z potravin? Kterých?
Samozřejmě. Každá potravina obsahuje vodu, některá skoro v zanedbatelném množství (např. sušenky), jiná se naopak skládá především z vody (vodní meloun). Přibližně lze podle typu potraviny odhadnout, zda obsahuje vody hodně nebo málo.

Je vhodné popíjení čajů? Bylinkových, černých, ovocných, zelených…
Popíjení čajů v teplém počasí je obecně vhodné. Ale pokud nás čeká vytrvalostní sportovní výkon nebo déletrvající fyzická námaha, měli bychom počítat i se ztrátami v potu obsažených minerálů. Čaje žádné minerály neobsahují. Navíc u čajů bychom měli zvážit i jejich určitá specifika. Bylinkové čaje často zvyšují pocit hladu, urychlují trávení, nejsou tedy příliš vhodné pro osoby bojující s nadváhou. Podobně čaje ledové, ať již černé nebo zelené, které jsou velmi oblíbené pro své chuťové vlastnosti, většinou obsahují hodně cukru. Je-li horké počasí a vypijeme-li celou lahev 1,5 l, musíme počítat s tím, že při koncentraci cukrů cca 7,5 g/100 ml vlastně sníme víc jak 100 g (tj. deset deka!) cukru. Zkuste si navážit na kuchyňské váze 100 g cukru, je to docela slušná hromádka. A konečně silný černý čaj obsahuje hodně kofeinu, takže lehce dehadratuje. U citlivějších jedinců nebo u dětí by mohl vyvolat nespavost podobně jako černá káva.

A co minerálky?
Určitě lepší než limonády, které obsahují opět velké množství jednoduchých cukrů, umělých barviv, umělých sladidel a organických kyselin. Ale je vhodné minerály ředit 1:1.

Je lepší pít chladné, vlažné, nebo teplé nápoje a proč?
V letním horkém počasí, sedí-li člověk na pláži či v restauraci, není důvod, proč by se měl vyhýbat chladným nápojům. (Teď nemám na mysli jedince, kteří trpí nějakým vleklým onemocněním horních cest dýchacích, a u kterých by mohl chladný nápoj zhoršit křehkou imunologickou rovnováhu v hltanu, horních partiích jícnu či vedlejších nosních dutin.)
Při fyzické zátěži, při sportu se doporučuje pít nápoje vlažné, chcete-li to přesně, pak v rozmezí 10-14°C. Je-li skutečně vedro nad 30°C, pak dokonce vlažné nápoje v rozmezí 10-14°C neobsahující kofein, protože kofein má dehydratační účinky.
Studené nápoje působí na tělo s hypertermií (tělesná teplota při sportu se zvýší až o 0,5-1,5 °C) tak trochu šokově. I zdravý jedinec netrpící žádným respiračním onemocněním si tak může navodit zánět cest dýchacích, nejen horních (hrtan) ale i dolních (průdušky), zánět mandlí apod. Odolnost sliznic dýchacího ústrojí je však dosti individuální, takže existují jedinci, kteří mohou pít i ledovou tříšť po maratonu a nic se jim nestane. Ale nespoléhal bych na to.

Platí nějaká zvláštní doporučení pro: seniory, těhotné a kojící ženy, děti, nemocné a rekonvalescenty?
Ano, a to v tom smyslu, že optimální hydratace má u nich užší rozmezí. Mohou se snáze dehydratovat (odvodnit) ale i hyperhydratovat (převodnit). Navíc u seniorů je již zpravidla velmi otupený pocit žízně. U dětí sice ne, ale v zápalu hry mohou také zapomínat pít. U všech těchto skupin lidí je vyšší riziko úpalu. Obecně příznivý zdravotní stav nám dává možnost se plně věnovat všem našim rodinným, pracovním a dalším aktivitám. Subjektivní pocit zdraví někdy může být zavádějící, neboť velká část různých, mnohdy závažných nemocí může probíhat určitou dobu skrytě. „Efektivně provedené komplexní lékařské vyšetření zdravotního stavu, které zahrnuje všechny vhodné vyšetřovací postupy, nám umožňuje včasný záchyt a léčbu většiny závažných onemocnění“ uvádí doc. Vilikus a pokračuje, „investice do svého zdraví je zároveň investicí do vlastní duševní rovnováhy a sebevědomí, neboť image a zdraví je důležitou součástí našeho osobního, ale i pracovního života. Z jednou forem, jak toho dosáhnout je rychlá a efektivní diagnostika jako součást prevence.“ uzavírá lékař.