Město čarodějů

Název knihy: Město čarodějů
Autor: Jiří Mazurek
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2011
Formát: 110 x 165 mm
Počet stran: 200 str.
Cena: 139 Kč

Averot´h je město, Averot´h je řeka protékající městem, Averot´h je turnaj čarodějů v Aréně nad řekou, Averot´h je láska, bolest a rovnost, Averot´h je místo, kde se báje, sny a písně mění ve skutečnost…

Mladík Syr’dan přijíždí do bájného Averot’hu jako divák na turnaj čarodějů. Městu vládne Rada čarodějů, Ka’tan, a Mág vládnoucí mocí, které se nic na světě nevyrovná. Syr’dan ještě netuší, že v Averot’hu nalezne kromě zábavy také lásku, nenávist a možná i smrt. Z nebe se jako supi snášejí Ka’tani a unášejí lidské oběti, zatímco jejich vůdce, zrádný Spálený čaroděj, intrikuje proti lidem i králi. A samotný Mág vyzve Syr’dana na souboj, v němž může zůstat naživu jen vítěz…

O autorovi:

Jiří Mazurek (1974) patří k nové generaci spisovatelů české fantastiky, přičemž za relativně krátkou dobu publikoval množství kvalitních povídek. V časopise Ikarie mu vychází především science fiction (Živé barvy, Mrakodrap, Coaldový důl aj.), v Pevnosti zase fantasy (Oči Mag´rebu, Vyzvědač). Kromě toho je také autorem sci-fi příběhu pro mládež Želes (2007) a dvou rytířských fantasy románů Legenda o Rennardovi (2009) a Legenda o Garonně (2009; Cena Karla Čapka), které vyšly pod hlavičkou Edice Pevnost.

Ukázka z knihy:

Averot’h je město, Averot’h je řeka protékající městem, Averot’h je turnaj čarodějů v Aréně nad řekou, Averot’h je láska, bolest a rovnost, Averot’h je místo, kde se báje, sny a písně mění ve skutečnost...

Vzal mě tam můj starší bratr Lokmi v den mých osmnáctých narozenin. Prý abych se podíval do světa. A taky – a to především – abych se stal svědkem jeho slavného vítězství v Turnaji. Ale mezi námi: Lokmi je jen podprůměrný čaroděj, o něco více než vesnický šprcl a o hodně míň než zaklínač. Však taky pochází ze smíšené rodiny, naše matka je vědma a otec obyčejný rolník. Nedávám mu žádnou šanci. Ale jsem dost moudrý na to, abych mlčel. Přece jen je o půl hlavy vyšší než já.

Putovali jsme na mezcích čtrnáct dní, než se před námi otevřela rovina a sněhobílá hraniční Zeď, táhnoucí se od obzoru k obzoru. Za Zdí končí svět lidí a začíná svět čarodějů. Uprostřed se Zeď rozestupuje do kruhu, aby pojala čtyři věže, stovky paláců, tisíce uliček a desetitisíce lidí i nelidí, ustupuje jedinému městu na světě, v němž vedle sebe žijí v míru dvě odvěké rasy, lidé a čarodějové. Dorazili jsme do města za svítání, právě včas. Začínal první turnajový den.

Den první
Ubytovali jsme se u člověka jménem Kasim, v hostinci vzdáleném od Arény asi hodinu chůze. „Nebo čtvrt hodiny letu tephirem,“ doplnil zavalitý hostinský při pohledu na bratrovo největší zavazadlo.
„Zůstaneme tu týden,“ oznámil mu Lokmi. „A zaplatíme noclehy se snídaní a ustájení mezků. Ale nejdřív si potřebujeme trochu odpočinout, jeli jsme celou noc.“
Pak se otočil ke mně a dloubl mě natěšeně loktem do žeber. „Prospíme se pár hodin a pak vyrazíme do města, Syr’dane. Už se nemůžu dočkat turnaje!“
V duchu jsem si povzdechl. Manýry staršího bratra ho neopouštějí. Ani když už jsem dospělý.

Kasim odložil zástěru a pokynul nám, abychom ho následovali. „K službám, milostpane! U mě budete spokojeni, uvidíte! Pojďte za mnou.“
Prošli jsme výčepem, v němž se u vína bavili lidé i čarodějové, a po schodech vystoupali do patra s ložnicemi. Kasim nás zavedl hned do té první vpravo, Lokmi se natáhl na nejbližším kavalci, srovnal si brašnu pod hlavu a usnul se slastným výrazem ve tváři.

Posadil jsem se naproti. Ono se to lehce řekne, prospat se, když vaše postel je v srdci proslulého Averot’hu!
Nechal jsem Lokmiho spát a vyhlédl z okna.
Čtyři nejvyšší věže jsem znal dávno z vyprávění: černá s bílou špičkou je bájná Mag’reb, Mágova Věž; celá zlatá je králova Věž Rodana Třetího; šedá je Ka’tan, Věž čarodějnické Rady; a stříbrná je Sněmovní věž urozených averot’hských rodů.

Více informací nejen o této knize Město čarodějů se dozvíte také na stránkách nakladatelství Epocha.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout