Začnu penězi, znám rodinu, kde babička dává vnoučatům peníze snad úplně za všechno. Babička slaví narozeniny, vnouče jí přijde popřát a babička mu za gratulaci dá peníze. Proč ale? Vždyť přát k narozeninám nebo k svátku by měl člověk z lásky a ne pro peníze.
Takovéhle jednání se mi nelíbí. Dítě se potom naučí, že od malička mu peníze padaly z nebe. Chápu, že tím babička rozhodně nemyslí nic špatného, prostě chce jen dítěti přilepšit, aby si mohl koupit zmrzlinu, když jde ze školy. Peníze od prarodičů mají svá pro a proti.
Další věc, nad kterou bych se chtěla zamyslet, je soužití lidí v jednom domě, kde se vyskytují 3 generace. Na jednu stranu to může být dobré, babička dá dítěti oběd když přijde ze školy a může ho pohlídat. Jenže jak dítko roste, prarodič si s ním přestává rozumět. Venku svítí sluníčko a babička nebo dědeček posílají děti ven, vždyť za jejich let byli venku pořád, ale dítko raději sedí u počítače a to že je venku hezky a teplo ho vůbec nezajímá.
Posledním problémem mezi generacemi je věčné handrkování v autobuse. Důchodci nastupují do autobusů převážně ráno, samozřejmě pokud možno tak do školních, aby se mohli hádat. Jinak to nevidím. Ráno nemůžou spát tak vstanou a jedou na nákup, protože v jednom supermarketu mají o padesát haléřů levnější mléko než v druhém apod. Důchodci jsou v autobuse nervózní, protože studenti dělají hluk, strkají se a jsou na ně protivní. Studenti, aby je nemuseli pouštět sednout tak obracejí hlavu do okénka a dělají, že nic nevidí. Jenže oni ani důchodci nejsou zrovna dvakrát vychovaní. Vy je pustíte sednout a oni Vám div nevynadají, že jste to neudělali dřív.
Důchodci si o studentech myslí, že jsou hluční, nevychovaní, mají plno peněz a utrácejí za hlouposti a já nevím co ještě. Studenti si o nich zase myslí, že jsou nervózní, vzteklí, páchnou a mnoho dalšího.
Závěrem bych řekla, že mladí lidé podle mě neumí žít s lidmi o dvě generace staršími. Je to jen můj názor, protože to vidím všude kolem sebe.
Minaus - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz