Náš vztah začal úplně nádherně. Znali jsme se už delší dobu, protože pocházíme oba ze stejné vesnice. Tak že nebyl problém s naším seznámením. Ze začátku jsme měli na sebe hodně času, podnikali jsme různé výlety. Chodili jsem do společnosti a čím dál více se poznávali.
Tato krásná chvíle, ale trvala jen krátkou dobu.
A to je po dobu partnerovi dovolené, pak to co začalo jsem nechápala a jen nevěřícně koukala. Ano, věděla jsem že partner podniká. Ale nevěděla jsem, že je to celodenní záležitost a i bohužel víkendová. Tak že když jsem přes týden viděla partnera pár hodin. Těšila jsem se na víkend, kdy budeme jen a jen spolu. Ale …………………..nebyli. Neustále zvonil telefon, že někdo něco potřebuje.
Jak tohle budu moc vydržet ? Kladla jsem si tuhle otázku. Kamarádce jsem říkala, že to asi nezvládnu.Potřebuji vedle sebe člověka, se kterým mohu být.Nechci jen chlapa co sice domů donese peníze, ale jinak ho člověk vůbec nevidí. Ano sice je hodný, snaží se………..ale.
Kamarádka mi odpověděla: „ Buď ráda, že máš takového chlapa jakého máš. Co jábych za to dala. Ten můj je od rána v práci, od odpoledne v hospodě a večer spí. No řekni, co já pak z toho chlapa mám."
Ano, měla pravdu. Mohu být ráda, za to co mám……….ale.
To ale je tu pořád.
Jsme už spolu 7 let a zatím je to malá změna k lepšímu. Práce je sice pořád hodně……….ale volno už je také.
Teď by chtěl partner rodinu a já nevím. Mám si ho vzít a mít s ním dítě?
Třeba ho to změní a bude chtít být více s rodinou. A nebo také ne a já na vše budu sama.
Tak co teď???
Achiata - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz