Byla jsem v hrozném šoku a nevěděla jsem, co dělat. Zděšením jsem začala brečet, pak jsem chodila po pokoji tam a zpět a když jsem se konečně vzpamatovala, tak jsem se rozhodla okamžitě odejít k doktorovi.
Nic netušící přítel byl zrovna ve sprše a moje klepání neslyšel, tak jsem mu jen napsala vzkaz a sama se odebrala na polikliniku.
Když jsem přišla do čekárny, tak jsem k mému nemilému překvapení zjistila, že zrovna ve čtvrtek tam pan doktor není. Nedalo se nic jiného dělat, musela jsem jít k někomu jinému. Seběhla jsem poschodí a posadila se do čekárny u

Čekání mi připadalo jako celá věčnost. Když konečně vykoukla sestra, tak jsem ji nechala, ať si nejdříve vyřídí objednané pacientky a pak jsem šla k ní se svým problémem. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem těhotná a něco se stalo a okamžitě potřebuji prohlídku, jenže můj doktor má zrovna dnes volno. Sestra si mě změřila hodně nepříjemným pohledem a pak mi zvýšeným hlasem oznámila, že to je můj problém a že to snad den vydržím. Ale vzhledem k touze a lásce ke svému miminku jsem se nenechala odmítnout a opět jsem jí vysvětlovala, že prohlídnout potřebuji - IHNED! Sestře se zjevně nelíbil můj zvýšený hlas, a tak mě odbyla s tím, že toho má moc, a mám si jít za svým doktorem, až tam bude.
To už jsem nevydržela a rozkřičela se na celou čekárnu a hezky od plic jsem jí řekla o tom, že jsem ve třináctém měsíci a z ničeho nic jsem začala krvácet.
Sestra převrátila oči v sloup a řekla mi, že když je to teda tak, tak si mám počkat. Asi po hodině jsem konečně přišla na řadu. Doktor byl hrozně milý, pečlivě mě prohlédl a objevil v děloze hematom. Navíc zjistil, že mi placenta přesahuje do čípku, tak mě ihned poslal do nemocnice.
Když jsem odcházela od doktora, sestra si mě ještě změřila doslova pohrdavým pohledem a upozornila mě na to, že jestli se příště nebudu chovat slušně, tak to bude řešit jinak.
Jsem ráda, že od té doby se už nic nestalo a já můžu jít vždy ke svému panu doktorovi, který má tu nejlepší a nejmilejší sestřičku na světě.
Autor: Dorie