Před chvilkou se moje čtyřletá dcera vzbudila s pláčem ze zlého snu. S manželem jsme oba okamžitě běželi do pokojíčku, aby nevzbudila mladší, šestnáctiměsíční sestřičku. Nestihli jsme to. Maličká se vzbudila a při pohledu na svou plačící sestru spustila taky. Když manžel tu větší odnesl z pokojíku, aby maličká mohla spinkat dál, ta začala křičet ještě víc a ukazovat za svou starší sestrou. Neutišila se, dokud „velká ségra“ nepřestala plakat. Maličká ještě počkala, až sestřička usne a pak se teprve vklidu uložila ke spánku.

Taky jsem, kdysi před lety, tak bezvýhradně zbožňovala svého staršího brášku. Když jsem se narodila, bylo mu už sedm let a rozhodně o žádnou mladší sestru nestál.  Nikdy ke mně neměl moc blízko, i když si pamatuji pár situací, kdy se zachoval jako správný velký bratr a nabídl mi svou pomoc ve škole se spolužáky apod. A těch pár situací ve mně vyvolalo ještě větší oddanost a lásku. Když mi bylo patnáct, nemohla jsem pochopit, proč se ke mně, v té době už dospělý chlap, chová tak ošklivě. Byla jsem pro něj malé nerozumné děcko, a pokud jsem bezvýhradně nesouhlasila s jeho názory, nešetřil na mě urážkami a ponižováním. Nikdo jiný v životě mi nedokázal tolik ublížit (tedy jistě by to dokázali i jiní, které mám moc ráda, kdyby ovšem chtěli). Kolik jsem kvůli jeho chování prolila slz! Maminka mě utěšovala se slovy, že bratr prostě jen žárlí, že nikdy nepochopil, že má všechny tři své děti ráda stejně. S druhým bratrem, který je starší o osm let, jsme vždycky vycházeli bez problémů, ale k němu jsem nikdy tolik nevzhlížela. Bratrovo chování bylo dlouhá léta pořád stejné a mně hodně dlouho trvalo, než jsem se přestala třást po každé konfrontaci s ním. Jednoho dne mi prostě došlo, že si mou lásku nezaslouží a přestalo mi záležet na tom, jak se ke mně chová. 

Po své zkušenosti si dávám opravdu veliký pozor na to, jaký vztah vzniká mezi mými dcerami. Přiznám se, že jsem se zpočátku snažila věnovat více pozornosti té starší, aby neměla žádný důvod k žárlivosti. Samozřejmě, že občas k nějakým konfliktům a žárlení dochází, ale je to oboustranné a minimální. Pokaždé, když se moje dcerky vzájemně obejmou, vítají se po krátkém odloučení nebo si navzájem vymění hračky, udělají mi velikou radost. Říkám si, že si ta veliká snad tu oddanou lásku naší mladší slečny zaslouží, a doufám, že jim dobré vztahy vydrží do dospělosti.

Jako matka dvou dětí chci vzkázat všem sourozencům – matka může mít ke každému svému dítěti trochu jiný vztah, protože každé dítě je jiné, ale lásku, lásku k nim cítí stejnou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10