Deset dní temnoty a houpání část 2.

Má způsob, kterým se člověk narodí, vliv na jeho další vývoj? Co lze udělat pro to, abychom dokázali dítě přivést na svět pro něj nejlepším možným způsobem? Mimo jiné i na tyto otázky odpovídal J. Bhagat Zeilhofer.

Jenže porod nemůže vždycky proběhnout přirozeným způsobem.

Bhagat: To je pravda. V nedávné minulosti – a částečně i v současnosti – se staly porody rutinou. Miminka byla po narození odnesena od maminek, což je pro miminko vždy traumatický zážitek. Není na to totiž připraveno.

Jaké to může mít následky?

Bhagat: Následky jsou zcela jasné. Když tě odnesou od matky, vytvoří se silný pocit opuštěnosti.  To je pro malé miminko strašná bolest. Jeho přežití – fyzické i emocionální - přece na matce zcela závisí.  Je to tak strašná bolest, že se s ní miminko nedokáže vypořádat – musí se od ní tedy odpojit. Musí tuto zkušenost vydělit. Když nedojde ke splynutí, pud sebezáchovy dítě nutí vytvořit negativní splynutí.  To znamená, že dítě pláče a křičí jak pominuté, protože pak někdo přijde.

Později – například ve vztazích – se to projevuje tím, že lidé hodně bojují se svými partnery. Vidí rozdíly, které existují mezi nimi a jejich partnery ve vnímání určitých věcí. Ale místo toho, aby rozdíly přijali (a možná nad tím cítili smutek), začnou bojovat. „Měl(a) bys být jiný(á). Proč to neděláš tak, jak se to normálně dělá? Mnohé z konfliktů, jež se objevují v partnerství, má své kořeny v negativním splynutí.

Prostě nějak musíš získat energii matky. Musíš, protože jinak nepřežiješ. Možná musíš provokovat tak, až ti dají facku. Možná budeš muset udělat příšernou scénu, která je opravdu rozčílí. Ale aspoň přijdou. Kdyby nepřišli, bylo by to horší. Možná tě jako dítě budou bít – ale to znamená, že aspoň někdo přijde a je tam.

To je hrozné.

Bhagat: Je to způsobeno právě nemožností splynutí. Zoufalý boj o to, aby někdo přišel. Později, v partnerských vztazích, je to jeden ze základů pro fyzické násilí. Takzvané oběti o tom samozřejmě vědomě nevědí – ale svým způsobem násilí provokují. Chtějí, aby získaly nějakou energii, a tohle je jediný způsob, který znají. Může to mít velmi vážné následky spojené právě s násilím.

To by ale znamenalo, že generace, narozené v naší zemi obzvláště v šedesátých a sedmdesátých letech, neměly šanci zažít porod, který by podporoval jejich vývoj…

Bhagat: Ano. Ale nejen zde, na západě to nebylo o moc jiné. Existovala skupina lidí, která už tehdy říkala, že by se měly děti rodit jinak, ale byla to jen velmi malá část společnosti. Nicméně to, co říkáš je pravda. Přesto je důležité uvědomit si jednu věc. Ať už jsou naše zážitky sebetěžší a sebebolestnější, ve chvíli, kdy jim řekneme „ano“ – a nesnažíme se je vymazat nebo zapomenout -, vidíme, že se prostě opravdu staly. Vidíme, jaké pocity nám to přineslo.

A přesně v té chvíli se dokážeme znovu spojit. Člověk se tak může spojit například s kvalitou splynutí, aniž by zažil přirozený porod. Znamená to ale, že takový člověk nejprve musí projít tou bolestí. Ochota se setkat s bolestí umožní spojení.

Proč je v České republice tak silná opozice proti přirozeným porodům?

Bhagat: Je to překvapující. V jiných zemích se až 90% porodů odehrává přirozeně. Například Holandsko je v tomhle hodně vepředu. Ale i v německých porodnicích jsou přirozené porody standardem. Lékaři jsou pouze nablízku pro případ nouze. Jedním velkým důvodem je strach. Při porodu se může něco pokazit.

V minulosti bylo pro ženu riziko větší, než dnes: žena i dítě mohly zemřít. Smrt je přitom jedno z velkých tabu naší společnosti. Proto má tak obrovskou sílu – lidé mají tendenci udělat všechno pro to, aby se vyhnuli smrti. Přitom medicína a především to, jak je organizovaná, je obrovský byznys. Lékaři jsou často jen něco jako prodavači, kteří nemají na výběr.

Nemůže to být i tak, že přitakání přirozeným porodům by bylo přiznáním, že porody v minulosti neprobíhaly správně?

Bhagat: Ano, to určitě hraje také velkou roli. Představ si, že by ministryně zdravotnictví řekla: „Zjistili jsme, že to, co jsme při porodech doteď dělali, bylo hloupé a mělo to být správně úplně jinak.“ Lidé v těchto pozicích tohle říct nemohou. V jejich systému je to nemožné – přišli by o místo. Podstatou politiky je to, že máš moc, vliv a pozici. Nic z toho ale nezískáš tím, že říkáš pravdu. Tak to bohužel je.

Zdroj: Magazín Maitrea.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout