Hrajte s námi SUDOKU online !
Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Možnost výběru značně omezena
Je absurdní, na jak nedemokratickém principu je porodnická péče v českých nemocnicích založena. Při pohledu na vyspělé země západním směrem vidíme obrovský rozdíl, české ženy ve srovnání de facto nemají možnost volby. Doporučení pro péči v průběhu normálního porodu založená na závěrech vědeckých výzkumů shrnuje např. WHO (Světová zdravotnická organizace). Hlavním doporučením je zachovat normální průběh porodu – „při normálním porodu by pro zásah do přirozeného procesu měl existovat opodstatněný důvod“.
V současném českém porodnictví vnímáme dva základní rozpory: praxe a platná legislativa, praxe a dostupné výsledky vědy.
Odborné společnosti zdůrazňují na prvním místě nízkou perinatální úmrtnost – ta ovšem mnohdy s přístupem k porodu nesouvisí. Zahraniční odborné společnosti poukazují například na fakt, že míra umělého přerušení
těhotenství ze „zdravotních důvodů“, tj. z důvodů pozitivních výsledků testů na vývojové vady při vyšetřeních perinatální diagnostiky je v ČR mnohonásobně vyšší než v jiných vyspělých zemích. Rozdíl vzniká také jiným pojímáním mrtvorozenosti, která se oproti zahraničí stanovuje minimální váhou plodu 1000g. Děti narozené mrtvé třeba v 30. týdnu jsou tak v ČR považovány za potrat a nikoliv za mrtvě narozený plod. Dalším často se objevujícím imperativem je nutná přítomnost co nevýše vzdělaných specialistů při porodu (druhoatestovaný gynekolog nebo neonatolog). Jen oni údajně dovedou zhodnotit stav rodící ženy a narozeného dítěte. Důkazy pro tato tvrzení ale u nás stále chybějí – dosud například nikdo řádně nezpracoval porovnání péče porodních asistentek a lékařů, ať už v těhotenství či při porodu a po porodu. Zahraniční výzkumy, kterých je velké množství, přitom jednoznačně ukazují, že nejvhodnějším poskytovatelem péče pro zdravou, tzv. nízkorizikovou ženu je porodní asistentka. Je důležité připomenout, že i náš právní řád, podobně jako legislativa dalších vyspělých zemích, nařizuje poskytovat péči především v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (tzv. Evidence Based Care). Ženy tedy nejsou povinny podřídit se vnitřním řádům jednotlivých porodnic, pokud by byly v rozporu s jejich právy.Místo podpory strach
V důsledku rutinních postupů vzniká velmi klasický český paradox: Žena přijde do nemocnice, je na ni doslova „proveden porod“, zdravotníci postupují nikoliv individuálně, ale podle zažitého scénáře, kdy žena sama je vlastně odsunuta mimo, „pracuje se“ jen s orgány a plodem. Zásahy plodí dalsí zásahy, porod mnohdy končí za dramatických okolností a hlavní pocit, který si v takovém případě žena nese a sděluje svému okolí, je – „nebýt pana doktora..!“ případně: „to bych byla při porodu doma umřela já i dítě!“ To přispívá k stále převládajícímu přesvědčení, že jediné bezpečné místo pro porod je nemocnice a jediným zaručeným poskytovatelem péče lékař. Hnutí za aktivní mateřství by rádo v budoucnu iniciovalo výzkum v českém prostředí, který by přinesl skutečné důkazy o bezpečné péči.
Duly – tiché svědkyně
Dula je speciálně vyškolená žena, která ženu při porodu může doprovázet. Během porodu rodičce poskytuje především psychickou, ale i fyzickou podporu. Neposkytuje zdravotnické služby ani zdravotníkům nezasahuje do jejich kompetencí. Provází ženy porodem, má tudíž příležitost sledovat atmosféru porodního sálu a práci zdravotníků. Někdy bývá svědkem náročného prosazování normálního porodu v praxi. V českých porodnicích totiž stále ještě bývá do průběhu porodu rutinně zasahováno, i když probíhá normálně. Ženy, které si rutinní zákroky nepřejí, je musejí odmítat – většinou jim totiž nebývají nabízeny, ale automaticky prováděny. „Hodně záleží na konkrétním zdravotníkovi, na zvyklostech v porodnici a na tom, jestli má žena např. dobře a vstřícně připravený porodní plán či porodní přání. Jako velký problém vidím třeba řízené tlačení, předčasné přerušování pupečníku, oddělování dětí od matek či neumožnění kontaktu matky a dítěte kůží na kůži. Jinak mám jako dula zkušenost, že se splněním některých jiných přání rodičky nemusí být problém“, popisuje Vlasta Jirásková. Císařské řezy na běžícím pásu
Možnost volby pak paradoxně existuje tam, kde by neměla: pokud si přejete místo normálního porodu přivést dítě na svět „císařem“ a máte „svého“ (rozumějte řádně zaplaceného) lékaře, většinou vám vyjde vstříc. A to přesto, že tato náročná operace u nás musí být vždy indikována ze zdravotních důvodů. Stejně tak ženy, které si přejí porodit v epidurální analgezii, bývají uspokojeny. Paradoxně tak u nás získal podporu porod lékařsky vedený, s mnoha nadbytečnými a rizikovými zásahy, které WHO nedoporučuje. „.Nárůst plánovaných operací je důsledkem přání žen. Odhaduje se, že až polovina císařských řezů je na přání rodičky. Ačkoliv většina porodníků popře, že je ovlivnitelných, praxe je taková, že přibývá žen ochotných udělat cokoliv, aby se vyhnuly spontánnímu porodu. K uvolnění a zbavení se strachu a zábran nepřispívá bohužel atmosféra porodního sálu ani chování personálu, “ říká k tomu lékařka Helena Máslová, která pracovala na porodnickém oddělení.
Světový týden respektu k porodu
Světový týden respektu k porodu vyhlašuje každoročně Frankofonní aliance za respektovaný porod. Hnutí za aktivní mateřství s dalšími spolupracujícími organizacemi v rámci letošního Světového týdne respektu k porodu připravují:
Umění porodit - informační festival o těhotenství
Homo ecologicus - přírodě i člověku šetrné prostředky
Respekt - veřejná debata týdenníku Respekt
Proměny - diskuzi časopisu Proměny
Porodní plán - premiéra filmu Porodní plán
a další doprovodné programy, které naleznete na Respektkporodu.cz
18. - 24. května 2009, Kino Perštýn, Praha
Souběžné akce v dalších městech ČR – každoročně se připojuje mnoho dalších organizací, zejména mateřských center. Jejich seznam i nabídku programu najdete na Respektkporodu.cz
