Problémy s početím a udržením těhotenství

Věděli jste, že  červen je Mezinárodním měsícem reprodukčního zdraví?

Pro toho, kdo se sám  potýká s problémy kolem početí a nebo udržení těhotenství, to pravděpodobně není žádná novinka.

Já ovšem nechci psát ani o možnostech moderní medicíny, ani se zaměřit na ty, kdo procházejí léčbou. Chci psát o tom, jak neplodnost zasahuje do širších rodin a do přátelských společenství, a proto jsou tyto řádky určeny především těm, jichž se trápení s početím dotýká jen zprostředkovaně – jako potenciálních prarodičů, příbuzných a přátel.

Možná Váš syn a nebo dcera jsou již delší dobu v trvalém vztahu a přesto jsou stále bez dětí. Možná jste očekávali, že se brzy dočkáte babičkovských a dědečkovských radostí. A ono pořád nic. Přemýšlíte, zda a jak se zeptat, možná nevíte, jak na to... Jak  zavést debatu na téma, které je možná pro vaše „mladé„ hodně citlivé. Možná ale také uvažujete o tom, že prostě jen budují kariéru, a tak cítíte rozpaky nebo zmatek -  co když  vlastně dítě (ještě) nechtějí? A co když je pro ně kariéra důležitejší než dítě?  A co když jeden chce a druhý nechce? A nebo mají nějaký problém mezi sebou? Tohle a ještě mnoho dalšího se vám honí hlavou, takže nakonec, když přijdou na návštěvu, se s pokusem o humor se zeptáte: „A co vy, kdy do toho praštíte?„

Možná máte partu pár blízkých přátel, znáte se už léta, trávíte spolu i část dovolené nebo některé víkendy, byli jste si vzájemně  na svatbách, společně prožili dobré i zlé. Řada z vás se stala již rodiči, jen někteří, s nimiž jste třeba o rodičovských plánech dříve mluvili, stále nic. Přirozeně jste teď hodně soustředění na vlastní rodinu – na všechny ty úkony kolem nedávno narozeného miminka, zajímá vás, které krémy a pleny jsou nejlepší pro citlivý dětský zadeček, jak zvolit rychlost mateřské dovolené...Přesto jste si všimli, že jedna dvojice chodí na společné akce stále méně a že vaše dávná kamarádka někdy  bezdůvodně propukne v pláč... Přemýšlíte, co se s ní asi děje, snad se něco nepokazilo? Uvažujete o tom, že se jí zkusíte zeptat,  ale protože většinou nemáte hlídání, není moc času sejít se bez dítěte. Pozvete ji tedy k vám domů, aby se přišla podívat na vaše maličké, najednou už si ale vůbec nejste jistí, jak a o čem mluvit, tak začnete o tom, jaký kolotoč je péče o dítě. Kamarádka z ničeho nic po hodině odchází, že už nemá čas. Na otázku, co se  děje s ní, se nějak nedostalo...Máte z toho divný pocit, vypadalo to,  že měla slzy na krajíčku.

Popsané situace se již mnohokrát staly a zřejmě ještě mnohokrát stanou a v tomto textu mají pouze ilustrovat, jak i mezi hodně blízkými lidmi je někdy obtížné komunikovat.
Mnoho lidí, kteří léčbou procházejí, nechce riskovat to, že budou dostávat kvanta rad, o které nestojí a které většinou ani nepomáhají. Častou příčinou jejich mlčení je velmi nepříjemný vnitřní pocit, že selhávají v tom, co je pro ně jedna z nejdůležitějších oblastí  života.

Než vypustíte z úst nějakou nevyžádanou, byť i dobře míněnou radu, zkuste se nejprve chvilku zamyslet nad tím, jak se asi dotyční cítí, co asi prožívají a možná vás napadne, že to může být osamění, smutek, vztek, pocity viny, zoufalství, pocity vyloučení... A možná se pak zarazíte a zkusíte si představit, jak byste to všechno vydrželi vy sami, co vás samotné by asi nejvíc ohrožovalo a místo nějakého toho doporučení se zkusíte zeptat, co se děje a nabídnete „jen“ pouhý prostor, kde je možné mluvit o pocitech, které jinak bývají skrývány. Někdy stačí jen pár slov a není potřeba jít do detailů, někdy se možná vaši přátelé nebo děti budou chtít svěřovat, někdy dají najevo, že naopak jim pomůže, když budete mluvit o něčem úplně jiném.

Znamená to ovšem být schopen druhého respektovat v jeho pochybnostech i rozhodování – každý jsme originál, máme jiné životní zkušenosti, v čem jeden je silný, druhý může mít slabost, žijeme s jinými partnery, naše vztahy mají odlišnou historii... Prostě to, co je dobré pro jednoho, dokonce  i když se potýkal se stejnou diagnózou,  může být  inspirativní, ale také třeba naprosto nepřijatelné pro někoho jiného.

Přátelé, rodiče a další blízcí mohou tedy pomoci především tím, že zkrotí svou vášeň radit a místo toho zkusí vytvořit prostor, kde není nutné nic předstírat nebo na něco si hrát. Pokud se toto podaří alespoň s několika  nejbližšími lidmi, je to po páry, které procházejí léčbou poruch plodnosti, obrovská úleva.


Autorka: Lenka Šimková
vedoucí projektu Ratolest
www.g-i.cz/ratolest
www.projekt-ratolest.info