Tentokrát nebudu popisovat zkušenost svou, ale své dobré kamarádky, které se před čtyřmi měsíci narodila holčička. Problémy začaly už v porodnici, protože kojení nějak nechtělo naskočit, tak aktivní sestřička podšoupla malinké několikrát umělé mléko z lahve, což jsme se dozvěděly až v propouštěcí zprávě. Přiložení k prsu bylo čím dál horší, i když mléko se už tvořit začalo. Nejdřív maličká u kojení jen brečela a často se pouštěla (díky tomu spolykala hodně vzduchu a začalo ji trápit bříško). Pak se u krmení začala navíc různě mlít a prohýbat (což bradavkám rozhodně nepřidalo) a asi po týdnu spustila hlasitý pláč i ve chvíli, kdy jen uviděla odhalené prso.
Proč miminka odmítají kojení?
Za bojkotování kojení ale zdaleka vždy nemůže umělé mléko. Někdy stačí pár podaných lžiček vody v době letních veder, jindy sirup (např. s ATB) ze stříkačky a velmi často i stres matky při kojení. To platí hlavně u prvorodiček, kterým jejich kamarádky vyprávěly o kojení doslova horory. Svaly se pak stáhnou, mlíčko chutná trochu jinak a problém je na světě. U malého procenta případů se na důvod bojkotu nepodaří přijít vůbec.
U starších miminek pak může být problémem jejich přílišná zvědavost a zájem o okolní svět. Kojení je zkrátka zdržuje od mnohem důležitějších věcí. Naštěstí není nutné znát přesnou příčinu bojkotu kojení, protože náprava je ve všech případech velmi podobná.
Jak kojení neukončit?
Asi po třech týdnech neuspokojivého kojení se kamarádka svěřila dětské doktorce, která jí doporučila zakoupení kloboučků. Má prý špatný tvar bradavek a miminku to prostě nejde. Kloboučky se staly součástí kojení ještě týž den, ale příliš nepomohly. Pravda, bradavky byly po kojení o něco méně zrasované, ale na délce pití mlíčka to nic nezměnilo. Ze zoufalství si kamarádka pozvala i laktační poradkyni, ta se doma zdržela sotva deset minut a její konečnou odpověď vám, s dovolením, budu citovat: „Techniku máte dobrou, ale tohle je bojkot kojení, s tím se nic nedá dělat, kupte si sunar. A ty kloboučky jsou úplně na nic.“ Teď jsem se do kolotoče dostala já, i když mi to chvíli trvalo, protože v telefonu nebylo přes pláč kamarádce příliš rozumět.
Přišla jsem hned další den ráno, poté, co jsem své děti poslala do školy a do školky. Dozvěděla jsem se ještě jednu důležitou věc. Pokud byla v noci malá v polospánku, šlo kojení dobře. Nesměla se ovšem vzbudit natolik, aby si uvědomila, že je jí zase podstrkováno prso. Zatáhla jsem v ložnici závěsy i žaluzie, doporučila přiložení na holou kůži (tzn. maminka do půli těla, mimi jen do plínky) a přála si úspěch. Nicméně řev a prohýbání se do luku přišlo zas. „Zkus ji přitom hladit po spánku a zpívat,“ šeptala jsem. To kupodivu docela pomohlo. Ale jen na pár dní.
Potom jsme musely přitvrdit a malá se nějakou dobu kojila s plenkou přes obličej a prso. Hlazení a zpívání pokračovalo – alespoň přes den. Po dvou týdnech šly do koše i tolik doporučované kloboučky. Teď jsou maličké právě čtyři měsíce a kojení vypadá tak, že maminka musí vyrobit z deky nebo povlaku na peřinu jakýsi stan, pod který se při kojení obě schovají a nic je neruší. Kojení kůže na kůži praktikují jen občas. Laktace se rozjela, takže přidávání UM nehrozí. Bradavky jsou zahojené a nebolestivé. Hladit se malá nechá už kdekoli a zpívání se dá prohodit i za vyprávění pohádky nebo čehokoli, na co je zrovna chuť. V noci je kojení pořád bez problémů.
O kojení venku nemůže být ani řeč, ale stejně je zatím zima. Další kritické období nastane nejspíš při zavádění příkrmů – asi za dva měsíce. Pak uvidíme. Vím, že je štěstí, že je maličká jedináček (prozatím). Kdyby po domě běhalo už větší dítko nebo třeba pes, nevím, nevím, jestli by šlo potřebného klidu na kojení tak lehce dosáhnout. I dnes je totiž třeba vypínat zvonek nebo telefon, protože miminko vyruší od krmení jakýkoliv nezvyklý zvuk. Ale určitě se vyplatí to nevzdávat.
Notburga
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz