Nejlepší antikoncepce je funkce oddílového vedoucího na letním dětském táboře. Pravidelně jsem tam odjížděla s cílem vychovat pro naší společnost malé Mirky Dušíny. S knihou o výchově mládeže, štosem her a spoustou iluzí o dobrodružné a dětské duši. Vracela jsem se servaná, vyřízená a s intenzivní touhou nechat se sterilizovat.

Mé dětství bylo fantastické. Děda ve mně už po příchodu z porodnice rozpoznal vrcholového sportovce. Dodnes mám nervový záchvat při vzpomínce na to, jak mě jako tříleté dítě pouštěl z obrovského kopce na plastových lyžích ruské výroby. Šlo mi o život, lyžičky se mi křížily a v dálce se ozýval dědův fanatický křik: “přenášej váhu na hranu, přenášej váhu na hranu“, což bylo to poslední, co mě zajímalo, neboť mi zrovna ta hrana zvonila.

Pak jsem si kazila oči čtením foglarovek pod peřinou, a na táborech se naučila přežít v noci v lese a odezírat morseovku z blikající baterky. Za sprosté slovo sekala polínka na oheň.

Asi v jedenácti jsem vyměnila Foglarovky za akčnější Májovky. Zkrátka, mé dětství bylo krušné, natřískané zážitky, kroužky a příležitostnými tělesnými tresty. Moje děství bylo prima, a ráda na něj vzpomínám, tolik vzpomínek, kdy jsme si hráli s kamarádkou na detektivy, prolézali jsme staré opuštěné domy blízko školy, nacházely jsme klíče a zkoušely si odemykat dveře opatřené tajemstvím, které nás lákalo, a hledali jsme stopy, utíkali jsme před hlídacím psem ... a ze školních lavic jsme pozorovali, kdo do domů právě vchází. Když mě maminka řezala, litovala jsem, že jsem nezhynula na lyžích.

Nikdy bych nevěřila, že se může během jedné generace tak výrazně změnit dětský svět. Desetileté děti používají sprostá slova, kterým absolutně nerozumím. Morseovka je blbost a Foglar je teplouš. Táborák je pruda a noční bojovky příležitost si zahulit.

Je mi z toho fakt smutno. A svatosvatě teď a tady prohlašuju, že moje dítě spratek nebude! A i když bude všude za exota, bude chovat zvířátka, číst knížky, sportovat a hrát na hudební nástroj - kdybych ho měla přes koleno ohnout!