Pokud dítě odjíždí na tábor, rodič by si měl dopředu zjistit maximum informací o fungování tábora a lidech, kterým své dítě svěří. Nejlepší je pohovořit si s někým, kdo již má s pořadatelem letního tábora zkušenosti. Svého potomka by měl rodič před cestou poučit o tom, co je v kontaktu dítěte a dospělého normální a co už ne. Rodiče by měli děti jasně poučit o vymezení intimních oblastí jeho vlastního těla, měli by děti všech věkových kategorií učit rozpoznávat sexuální zneužívání i jiné formy negativního zacházení s dítětem, jakými jsou šikana, nepřiměřené úkoly nebo požadavky, ponižování aj. Dítě by mělo také vědět, komu se má svěřit v případě, že se bude cítit ohroženo.
Po návratu z tábora by měl rodič zjistit, jestli bylo vše v pořádku. Měl by se zajímat, jestli nedošlo k nějakým mimořádným událostem, zda-li nedošlo k podezřelému chování vůči dítěti, nebo i chování, jehož mohlo být dítě pouze svědkem.
Možné nebezpečí samozřejmě nepředstavují jen tábory. Rodiče by také neměli nechávat své děti příliš dlouhou dobu samy doma. Měli by mapovat volný čas svých dětí, vědět s kým a kde se dítě pohybuje. Riziko může dětem hrozit i v „bezpečí domova“. Narůstající forma obtěžování je s pomocí internetu. Různé chaty, komunikace prostřednictvím icq, skype se dají snadno zneužít. Je důležité občas kontrolovat historii prohlížení stránek a komunikace. Rodiče by si měli uvědomit, že jejich potomci jsou v užívání počítače a internetu leckdy mnohem zdatnější a mohou se tak s lehkostí dostávat i na rizikové či nevhodné stránky a využívat rizikové formy elektronické komunikace. Především by měli opakovaně s dětmi probírat riziko, lákadla internetu i falešný pocit bezpečí, který internet nabízí. Předejdou tak problémům, které mohou nastat, pokud si jejich dítě sjedná schůzku s neznámou osobou přes internet nebo bude nekontrolovaně navštěvovat různé erotické stránky.
Zneuživatelem může být v podstatě kdokoliv, avšak nejčastěji to bývá osoba, kterou dítě dobře zná - osoba příbuzná či rodině dobře známá. Z toho vyplývá, že v ohrožení jsou i předškolní děti ve věku do šesti let, které často v létě navštěvují své příbuzné a známé. V Dětském krizovém centru zaznamenali dokonce zvýšený nárůst sexuálního zneužití právě u této věkové kategorie.
Rodiče, děti, ale kupříkladu i vedoucí na táborech či kdokoliv jiný, se mohou se svými problémy a dotazy 7 dní v týdnu a 24 hodin denně obracet na Linku důvěry Dětského krizového centra na telefonním čísle 2 41 48 41 49. Pracovníky Linky důvěry jsou psychologové, sociální pracovníci, právníci a další odborníci se speciálním vzděláním
v telefonické krizové intervenci. Informace a kontakty na Dětské krizové centrum naleznou rodiče na webových stránkách www.dkc.cz. Dětské krizové centrum, o.s. se zabývá již od roku 1992 jako specializované pracoviště odbornou pomocí týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem v ČR (syndrom CAN). Za dobu svého působení přijalo do své péče více než 4 000 klientů.
FORMY SEXUÁLNÍHO ZNEUŽÍVÁNÍ
bezkontaktní sexuální zneužívání:obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s exhibicionistou
pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení
vystavení dítěte sledování pornočasopisů, pornofilmů
přinucení dítěte sledovat soulož
kontaktní sexuální zneužívání:
osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií
nucení dítěte, aby manipulovalo pohlavními orgány svými či zneuživatele
orální, anální sex
sexuální styk / včetně znásilnění /
komerční sexuální zneužívání:
zneužití dítěte k dětské pornografii
zneužití dítěte k dětské prostituci