Zittau je hned za hranicemi, tak nám cesta netrvala déle než 2 hodinky, téměř celou jsem ji prospala, ještě aby ne, byla jsem přece 3měsíční miminečko J. V té době mě zajímala pouze maminčina náruč, bumbání mlíčka, a abych měla čistou a hlavně suchou prdelku. A to je vlastně to, proč vám to všechno vyprávím. Za celý den už jsem začala být nervózní z toho množství lidiček kolem mě, neznámých zvuků, tak jsem začala brečet. Mamka mě sice nakojila, ale já jsem spustila ještě víc…Mámííííí, znělo krámem.
Tlačilo mě bříško z toho všeho mlíčka, co jsem za celý den vypila. A protože maminka je maminka, věděla, že mě bude muset přebalit, ale kde???? Byla jsem z toho celá nesvá, moje podložka s obrázky nikde, ani známé hračky, jak to ta moje mamka udělá??? A ona mě vzala do náruče, pak hned zase položila a já se ocitla na skleněné vitríně a kolem mě všude spousta bot a botiček. Ani mně pak nevadilo, že jsem neměla svoje hračky a sledovala kdejakou tkaničku. Tatínek ochotně ukazoval botky červené, pak modré…byla to sranda. Připadala jsem si, že jsem jako v cirkuse.
Za pár okamžiků jsem byla očištěná, namazaná mastičkou a mamka už lepila suché zipy na plínce. Stačilo už jenom obléknout. A tak moje „chvilka“ skončila a já si říkala, kdy a kde bude zase další??
Zdroj foto: Baťa
Blaskal - čtenářka
ChytráŽena.cz