Zkrátka a dobře, potřebovala jsem najít novou kadeřnici. Sice jen na občasné zastřihnutí a jiné drobné úkony, ale i tak jsem nechtěla nechat nic náhodě. Do každého salonu jsem si proto zavolala a jedna z prvních otázek zněla: "Vadí vám barvení vlasů hennou? Odpovědi byly různé. Některé hlasy mi do telefonu jen něco bručely, další mě bez zaváhání začaly přesvědčovat, že oni mají lepší, zdravější a ne o moc dražší barvy, a od jedné kadeřnice jsem se dokonce dozvěděla že, cituji: "henařky nebere."
Inu, těžký to život vyznavačky přírodní henny. Volala jsem už snad do dvanáctého kadeřnictví, když se z telefonu ozval docela milý hlas. Po pár úvodních informacích (kdy máte otevřeno, nevadí vám malé děti, kolik stojí zastřihnutí) jsem položila i svou obligátní otázku. A dostala jsem odpověď: "Ne, nevadí. Taky si barvíte?" Přitakala jsem, že ano a jestli ona taky. Že prý ne, ale jedna její kamarádka ano a ještě pár jejích známých. Domluvila jsem si tedy návštěvu na příští pondělí.
V inkriminovaný den jsem pooblékala obě svoje dětičky (tu mladší nacpala do golfáčku) a jelo se. Moje kadeřnictví bylo sice pěkný kousek od našeho domu, ale není nad pěknou ranní procházku. Hlas paní holičky v telefonu mě nezklamal. Byla a je to moc příjemná starší paní. Během mého stříhání jsme si pěkně popovídaly - byla moc překvapená, když zjistila, že se hennou i maluji a chtěla vědět podrobnosti. A dokonce jí nevadilo ani to, když můj starší synek
rozsypal (nechtěně) pérka do vlasů po celé místnosti.
Od té doby k ní chodím pravidelně. Našla jsem si v její čekárně i pár kamarádek, se kterými si povídám (zdaleka nejen) o henně. A víte, že minulý měsíc přišla jedna z nich s doruda nabarvenými vlasy? "Henařství" je asi prudce nakažlivé :-)
Notburga
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz