Národní parky Veneta

Regionální park Veneto v Pádské deltě: Ariano nel Polesine
Delta Pádu ve Venetu se rozprostírá na 786 čtverečních kilometrech. Z toho více než 160 km² tvoří údolí a laguny. Chráněná oblast parku má plochu 120 čtverečních kilometrů, v provincii Rovigo je devět osad: Adria, Ariano nel Polesine, Corbola, Loreo, Papozze, Porto Tolle, Porto Viro, Rosolina a Taglio di Po. Mají dohromady více než 73.000 obyvatel.

Tato zajisté jedinečná krajina delty Pádu ve Venetu vznikla z říčních usazenin a také v důsledku regulace vodních toků a odvodňování půdy, které člověk prováděl po staletí. V oblasti delty jsou navzájem těsně propojeny příroda, dějiny, tradice, kultura a umění a otevírají návštěvníkovi pohled do jedinečné krajiny, která si říká o objevování. Delta poskytuje naprosto odlišné krajinné oblasti. Charakteristická jsou pole, patřící k řečišti, zkamenělé duny, hráze, kanály, rybí farmy, laguny, zálivy se slanou vodou a takzvané „Scanni“ – přírodní pláže, původně malé písečné ostrůvky mezi mořem a lagunou.

V parku v deltě Pádu se nachází největší chráněná oblast mokřin v celé Itálii. Flóra čítá díky různorodosti životního prostředí cca tisíc různých druhů rostlin. Také fauna je s více než 400 různými druhy zvířat ze tříd savců, plazů, obojživelníků a ryb různorodá a pestrá. Zvláštní význam má tato oblast pro ptáky, kteří zde hnízdí a přezimují. S více než 300 druhy ptáků je delta Pádu nejvýznamnějším hnízdištěm v Itálii a je jakožto oblast pro pozorování ptactva známá po celém světě.

Národní park Bellunských dolomitů, provincie: Belluno
Jeho tisícileté útesy jsou středem zájmu nesčetných geologických průzkumů. Přebohatá flóra se svými 1500 druhy rostlin lákala již v 18. století botaniky z celého světa, kteří zde studovali rarity jako zvonek Campanula morettina, symbol národního parku. Velmi zajímavá je i fauna: na výletech se dá často narazit na kamzíky, srnky, jeleny a muflony a před několika lety se vrátili i rysové a medvědi hnědí.

Bellunské dolomity patří k nejkrásnějším horám na světě a leží na hranici jihovýchodních Alp. Některé vrcholky jsou pokryté věčným sněhem, který zásobuje vodou vysoko položená jezírka, potoky a vodopády. Jiné jsou protkané hlubokými a nepřekonatelnými propastmi, skalními výčnělky, širokými ledovcovými pánvemi a samostatně ležícími hromadami valounů. V roce 1990 založený národní park má rozlohu asi 32.000 hektarů a rozkládá se mezi údolími Cismon a Piave.
 
Regionální park dolomitů v Ampezzu, provincie: Belluno
Skalní velikáni Cadore ční do výšky ve tvaru zakřivených věží, zatímco převislé stěny jsou rájem pro horolezce. Pak můžeme nechat náš pohled klesnout do Cortiny d'Ampezzo a následně ještě níže na široká a zelená údolí, lesy, jezera a vodopády.

Park o rozloze asi 11.000 hektarů se nachází ve východních dolomitech, na hranici s jižním Tyrolskem, ve výjimečně krásné a neobydlené krajině, která je od roku 1990 chráněnou oblastí. Jehličnaté lesy, monumentální smrky, buky a modříny pokrývají horská úbočí, zatímco na skalnatých převisech roste jen kleč. K místním vzácným druhům rostlin patří netřesk, znak národního parku. V této nádherné krajině můžeme najít i datlíka tříprstého, jakož i lišky či lasičky, dokonce i medvědy hnědé a orlosupy.

Přírodní park Euganejské pahorky, provincie: Padova
Měkké linie se zde střídají se špičatými vrcholky a temnými vulkanickými skalními stěnami – celkem jedenaosmdesát vrcholků s nejvyšší horou Monte Venda, dosahující 601 metrů nad hladinou moře. Jen o několik málo kilometrů dále od Padovy se nachází mimořádně krásná a fascinující oblast: jedinečná a neopakovatelná krajina vulkanického původu se specifickým podnebím a blahodárnými termálními prameny.
V říjnu roku 1989 byl Parco Regionale dei Colli Euganei vyhlášen prvním regionálním parkem Benátska. Na ploše více než 18 000 hektarů, kde bujná příroda, svědectví minulosti, typická pohostinnost, léčebná síla termálních pramenů a bohatství zemědělství tvoří jeden nezaměnitelný celek.

Přírodní park řeky Sile, provincie: Treviso
K založení tohoto parku došlo v roce 1991. A co vše se zde skrývá: četné prameny, malá jezera, bažiny a lesy. Kromě toho také mlýny, vily a vypalovací pece - svědectví vodních staveb z období Benátské republiky. Sile, nejdelší řeka Evropy, pramenící ze zdroje podzemní vody, je přibližně 95 km dlouhá a vine se oblastí o ploše přes 3000 hektarů, vyznačující se neobyčejnou mnohotvárností krajiny.

Oblast je od roku 1991 založením Ente Parco del Sile regionem Benátska chráněna za účelem opětovného zavedení určitých druhů fauny a flóry, jež si v důsledku opakovaných zásahů ze strany člověka musely hledat nový domov. První úsek řeky, před městem Treviso, je nejzajímavější právě z pohledu přírodních věd, protože je utvářen fenoménem výronu spodních vod. Břehy této řeky jsou nízké a voda tvoří spleť rybníků a močálů.

Přírodní park Lessinia, provincie: Verona
Obrovská náhorní planina, rozprostírající se od úbočí údolí Etschtal až k úpatí Malých Dolomitů. Právě to jsou Monti Lessini, kde se louky a pastviny střídají s hustými lesy a hlubokými údolími. Na této náhorní planině najdeme roztroušenou zástavbu Zimbarů, germánského kmene, jež se zde usadil ve 2. století před naším letopočtem. Jejich zvyky a obyčeje přetrvávají až do dneška.

Přírodní park zaujímá plochu asi 10 000 hektarů, která je od roku 1990 díky zřízení regionálního přírodního parku Lessinia chráněnou krajinnou oblastí. Zde se člověku po celá staletí daří žít v souladu s touto mimořádnou přírodou, pocházející z chmurné doby dávnověku. Skutečný ráj pro milovníky paleontologie a archeologie, protože tato náhorní rovina je doslova posetá cennými zkamenělinami. Hory jsou krasového původu a poskytují návštěvníkům působivé útvary jako například propadliny,  jeskyně a ve stěnách vytesané přírodní mosty.