Blížila se oslava manželových narozenin. K pečlivě zabalenému a krásnému dárku jsem se rozhodla, že mu upeču vlastnoručně dort.
Láska přece prochází žaludkem! S přípravami jsem začala už v pátek, abych v neděli, kdy měl den "D" nastat, neměla už tolik práce. Moc jsem se těšila, chystala jsem se dát manželovi totiž ještě jeden dárek, překvapení, o kterém jsem zatím věděla jen já...

Už přes rok jsme se marně snažili o miminko, a tak když jsem tu toužebně očekávanou větu - Budete maminkou - konečně uslyšela z úst svého gynekologa, rozplakala jsem se radostí...

V pátek večer, když jsem zrovna sepisovala seznam věcí, které musím ještě nakoupit a připravit, rozdrnčel se v předsíni telefon.
"Jasně, mami...," slyšela jsem říkat svého manžela, "Neboj, to bude dobrý, jasně, Gitušku vezmeme k nám..."
"Co se stalo?" ptala jsem se překvapeně manžela.
 Snad se nechystá  maminka přijet k nám!  Lekla jsem se, že skutečně budeme ve třech, a ne sami dva, jak jsem se tolik těšila.
"To ne," vysvětlil mi. "Ale maminka musí na víkend odjet z města, a nemá jí kdo pohlídat Gitušku, víš."
 Abyste rozuměli. Gituška je pes - boxerka, a věděla jsem, že je neposlušná a hodně rozmazlená, ale to jsem pochopitelně nemohla říct před manželem, natož před tchyní, i když to byla pravda! A manžel, který mamince nedokáže nikdy říct NE, samozřejmě hlídání slíbil!

"Gituška je moc hodná a čistotná, uvidíš!" uklidňoval mě manžel.
 "Moc hodná a čistotná!" pronesla jsem mrazivě, když jsem
 už poněkolikáté utírala loužičku v předsíni a odepisovala do ztrát další pár rozkousaných a zničených bot. Samozřejmě, že si Gituška vybrala boty moje, ty manželovy nechala bez povšimnutí... Ach jo! Gituška během mého láteření uraženě zalezla pod sedačku v obýváku a do večera nevystrčila čumák.

Dort se mi docela povedl.  Mňam, olizovala jsem poslední zbytek šlehačky a náplně, opravdu se mi povedl! Snad bude mít manžel radost! Ještě jsem prostřela nádherný krajkový ubrus a porcelán po babičce, vyleštila skleničky na víno, a potom jsem si pustila svou oblíbenou hudbu, aby mi čekání na manžela uteklo.

Už by tu měl být každým okamžikem, říkala jsem si, a dokončovala jsem poslední úpravy v kuchyni.
A pak, zrovna ve chvíli, kdy jsem nesla načinčaný dort z lednice do obýváku, odemykal manžel domovní dveře. A vtom se to stalo... Gituška vystřelila zpod sedačky z obýváku do předsíně jako neřízená střela - asi aby si šplhla, a aby pánečka uvítala jaksepatří - a přímo mně pod nohy!
Zapotácela jsem se, neudržela  rovnováhu a... přistála na zemi přímo  před manželovýma nohama, s obličejem zabořeným do šlehačkového narozeninového dortu!  Připadala jsem si jak v nějaké komedii - ale byla to skutečnost. Manžel později prohlásil, že takové narozeninové překvapení opravdu nečekal!

P.S. Tento příběh se nestal mně, vyprávěla mi ho kamarádka, a dnes už mladí manželé pejska nehlídají. Tchyně už nejezdí za prací, je v důchodu a užívá si vnoučat, které hlídá mladým manželům moc ráda.