Nebezpečný internet pro děti

Můj článek by mohl začít otázkou. Kde je vaše dítě? Je vaše dítě v bezpečí, když sedí ve svém dětském pokoji? Vaše odpověď bude asi jednoznačná, co by se mu mohlo v pokoji stát, samozřejmě, že je v bezpečí. Ale bohužel není to tak docela pravda.

Děti totiž většinu svého volného času tráví u počítače a to ať už hraním her nebo „jen“prohlížením internetu. Na internetu si často vytváří svůj druhý virtuální svět - zde bojují, staví města nebo se „jen“ seznamují s jinými uživateli internetu a navazují tak nová přátelství, která často mohou končit velmi dobrým přátelstvím na celý život či svatbou, ale často to může skončit i znásilněním či jiným trestným činem….

Právě na tato rizika měla upozornit konference Safer Internet, která se konala v minulém týdnu v Praze. Tato ministerská konference byla navíc doplněna diskusním fórem - kulatým stolem.

V rámci ministerské konference došlo k přijetí tzv. Pražské deklarace, která měla dokládat a stvrzovat vzájemnou spolupráci všech subjektů. Jediným cílem všech zúčastněných je snaha uchránit děti před hrozícím nebezpečím, které právě z internetu a mobilních sítí může vycházet.

Tuto deklaraci symbolizuje jarní květina, jejíž střed tvoří dítě a k ní se zbíhají jednotlivé lístky symbolizující spolupracující subjekty (Vláda ČR; EU a její orgány – Evropská komise nedávno upozornila na nebezpečnost webu facebook.com; Interpol; Europol; neziskový sektor; komerční sektor). Představena byla také databáze ICAID – Interpol child abude image database, která ochránila mnoho dětí právě před možnou trestnou činností.

Sám policejní prezident Oldřich Martinů se vyjádřil jednoznačně: „Pro mě znamená bezpečnější internet především prostor, ve kterém nebudou k nalezení materiály s dětskou pornografií či texty, obrázky a videa s rasistickou a xenofobní tematikou. V souvislosti s organizovaným zločinem je důležité si uvědomit, že dětská pornografie dnes představuje regulérní odvětví nelegálního byznysu, ve kterém byly podle statistik již v roce 2003 generovány výnosy ve výši 3 mld. USD.“

Na samotném diskusním fóru, jehož se účastnili přední představitelé společností Microsoft a T-mobile, zástupci policie ČR, Interpolu ale i zástupci ministerstev vnitra a školství. Nesmíme však opominout ani zástupce neziskového sektoru, kteří mají také velký podíl na řešení problému „bezpečnější internet“. Provozují nejrůznější horké linky, či webové stránky, na kterých se mohou děti svěřit se svými problémy týkající se bezpečí na internetu (např. nadace Naše dítě).

Samozřejmě v první řadě je důležité říci, že internet je zdroj informací, bez kterého bychom si v dnešní době nedokázali představit život. Ale jak uváděla sama generální ředitelka společnosti Microsoft Jane Gilson, je nutné nastavit bezpečnostní mantinely tak, aby internet byl skvělým pomocníkem, ale aby zároveň nebyl zdrojem ohrožení dětí.

Co konkrétně tím ohrožením měla na mysli? Jedná se především o cyber builling. Pod tímto slovem si můžete představit „klasickou šikanu“ s tím rozdílem, že šikanující natáčejí celou šikanu na video a poté ho zveřejní na internetu a tím umožní shlédnutí šikany ještě více lidem.

Pro oběť to znamená daleko větší ostuda a utrpení. V poslední době jsme se s tímto setkali při natáčení nejrůznějších „akci“ proti učitelům ve škole. Stejně hrozivým a možná daleko nebezpečnějším je tzv. grooming – dospělí lidé, pod maskou někoho úplně jiného, se spřátelí na internetu s dítětem. Po určitou dobu si píší a poté ho vylákají ven pod záminkou setkání se a lepšího poznání se. Tato setkání však mohou skončit znásilněním, pohlavním zneužití, natáčením pornografických filmů…atd.

Nejhrůznější, ale o to poučnější a názornější byla vyprávění Michaela Morana z Interpolu a pana Kucharčíka z Policie ČR. Skutečné příběhy dětí, jež se staly obětí dětské pornografie, byly neskutečně dojemné a přemýšlela jsme nad nimi ještě několik hodin poté. V hlavě mně znělo, to přece není možné….internet, který používám denně, včetně jeho jednotlivých nástrojů pro komunikaci, ať už se jedná o skype, ICQ komunikátor nebo facebook.com, nemůže představovat tak velké riziko.

Opak je pravdou. A podle průzkumu, který byl na této konferenci zveřejněn, nejsem sama, kdo si toto riziko neuvědomuje. Ať už se jedná o rodiče či děti, spojuje je jediné, rizika si nepřipouští. Bez jakýchkoli zábran na internetu uveřejňují fotografie, emailovou adresu, o něco málo zdrženlivější jsou u telefonu či adresy domů. Přesto z tohoto průzkumu vyplývá, že více než 60% z dotazovaných mladých lidí (ve věku 12-17 let) se setkalo se svým „známým“ z internetu. A většina z tohoto čísla nikomu o tomto setkání neřekla. A důvod? Rodiče by jim setkání zakázala. V celku hrozivé číslo…

Společnost Microsoft se tímto problémem dlouhou dobu zabývá a vytváří mnoho programů pro omezení tohoto rizika (různé zámky pro nevhodné stránky…atd, více naleznete na Microsoft.com Dokonce i mobilní operátoři proti tomuto bojují v rámci svých služeb. Jedná se o obdobné formy – znepřístupněné webové stránky s nevhodným obsahem, rodiče mohou nastavovat na mobilu svého dítěte různé zákazy… Je tedy jednoznačně vidět krok k zlepšení situace a snaha znesnadnit situaci pachateli této trestné činnosti.

Ale stačí to všechno? Přes vše uvedené si myslím, že ne. Základ všeho by měl být asi úplně někde jinde. Mělo by se jednat o porozumění a důvěru v rodině. Všechna opatření a nástroje proti tomuto druhu kriminality jsou skvělá a potřebná, ale pokud bude výborné zázemí v rodině, půjde vše snáze. O problému by se v rodinách mělo mluvit a dítě by mělo vědět, že v případě problému se může na své rodiče obrátit. Jen tak půjde tento problém účinně zvládnout.

Proto závěrem asi jediná věta: „Mějte internet jako skvělého pomocníka, ale pamatujte také, že musíte být velmi opatrní. Z pomocníka se rázem může stát váš i vašich dětí škůdce.“