Nebojte se chodit pěšky po světě s Prima ZOOM

Nebojte se chodit pěšky s Prima ZOOM:

Alba a Raul jsou pár mladých španělských dokumentaristů ze Santiago de Compostela, města považovaného za evropské centrum pěších túr. Alba i Raul dlouhá léta procházeli kolem místní katedrály a se zaujetím sledovali poutníky na konci Svatojakubské cesty. Zároveň je začalo zajímat: Co je přiměje vydat se na cestu? Proč mají stejnou potřebu různí lidé ze všech možných koutů světa?

Proč se někdo rozhodne opustit bezpečí domova? Co ho přiměje vyměnit pohodlí za sice dobrodružné, ale určitě náročné útrapy, které mohou znamenat několik měsíců dlouhý pochod i za nepříznivého počasí, často v náročném terénu a nepříznivém prostředí? Aby našli odpovědi, sbalili si batohy a vyrazili pěšky po nejlepších stezkách světa. Jejich cesta vede z Japonska do Peru, přes Spojené státy americké, až nakonec po Svatojakubské cestě zpátky domů. Přitom potkávají zajímavé lidi, dozvídají se jejich pozoruhodné životní příběhy a odhalují kouzlo cesty života.

Pacifická hřebenovka je jedna z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších dálkových tras na světě linoucí se horskými oblastmi západního pobřeží USA od mexických hranic až po ty kanadské. Budování této koňské a posléze i turistické stezky započalo ve 30. letech 20. století a oficiálně byla dokončena v roce 1993. Prochází z větší části pohořími Sierra Nevada a Kaskádové pohoří, které leží 160–240 km východně od amerického pobřeží Tichého oceánu. 

Stezka vede od hranice s Mexikem na jihu po Britskou Kolumbii v Kanadě, její trasa vede přes státy Kalifornie, Oregon a Washington. Stezka je 4286 km dlouhá, pohybuje se v nadmořské výšce téměř od samotné hladiny moře až po 4011 m. Trasa prochází přes 25 přírodních rezervací a sedm národních parků. Populárním způsobem projití stezky je tzv. thru-hiking, tedy projití celé cesty na jeden zátah. 

Z vydaných povolení pro průchod celé stezky se ročně vydá na putování přes pět až sedm tisíc lidí, z toho celou cestu dokončí cca sedmina. Spousta dalších pak vyráží zdolat jen několikadenní až týdenní sekce. Absolvování celé cesty trvá čtyři až šest měsíců. Pro putující na sever od mexické hranice je nejčastějším měsícem pro začátek trasy duben, kdy jsou v subtropické krajině Kalifornie stále přijatelné denní teploty a typicky i dostatek vody. 

Ideálním měsícem pro dokončení stezky ke státní hranici USA s Kanadou je srpen a září, jelikož v nastupujícím podzimem hrozí v horách první sníh, což může při dokončení cesty způsobovat značné potíže. Největší popularitu ale získala po roce 2014, kdy do kin přišel film Wild (Divočina), který vznikl na motivy knihy Cheryl Strayedové. Přestože Cheryl ušla dokonce méně než polovinu z celého trailu, její kniha a posléze film započaly nevídaný fenomén. Společně s Appalačskou stezkou a Stezkou kontinentálního rozvodí patří mezi tzv. Triple Crown traily – královskou trojici nejdelších dálkových treků v USA.

Na Machu Picchu se lze dostat mnoha způsoby, ale žádný z nich není lepší než Incká stezka, jedna z nejznámějších turistických tras na světě. Připravte se prožít životní dobrodružství při čtyřdenní chůzi srdcem And. Putujte mlžnými lesy a po stezkách budovaných Inky před dávnými staletími, abyste mohli spatřit světoznámé archeologické památky a majestátní výhledy. Tato trasa je nezapomenutelným zážitkem, který vám dlouho zůstane v paměti. Známá Stezka Inků začíná v místě zvaném Corihuayrachina, u řeky Urubamby. Její 43 kilometrů dlouhá trasa lemovaná starými inckými sídlišti vede překrásnou přírodní scenérií. Stezka bývá přirovnávána k dramatickému představení, ve kterém nové scény překonávají ty předchozí. Návštěvník jako by byl postupně připravován na vrcholný moment, kdy se pod ním, na zarostlých svazích, zjeví tajemné město Machu Picchu.

Kumano Kodó je síť 1000 let starých poutních cest na poloostrově Kii Hantō na ostrově Honšú v Japonsku poblíž města Ósaka zahrnující i svatyně Kumano a posvátnou horu KoyaSan. Dual Pilgrim je poutník, který absolvoval pouť do Santiaga de Compostela a pouť Kumano Kodó v Japonsku. Obě cesty spolu navázaly úzké partnerství, protože mají mnoho společného. Obě jsou v UNESCO, vznikaly i vyvíjely se podobným způsobem v podobné době, navzdory vzdálenosti se na obou setkáte s velmi podobnou faunou i flórou. Poutníci mohou získat speciální credencial (průkaz poutníka), do kterého sbírají razítka pro obě trasy. Uznávají se také credencialy pro jednotlivé trasy, mít credencial jako „dual pilgrim“ není podmínkou. K říjnu 2018 se eviduje téměř 1500 poutníků. kteří prošli obě trasy.

Svatojakubská cesta (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiago de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značeny moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry. Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem a kolem něj vyrostlo město. 

Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika. První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť dvanácti poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, kostely a kláštery, poskytující poutníkům azyl.

První manuál pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář, pod názvem Liber Sancti Jacobi. Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nacházejí také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit, a zvyky místních obyvatel. Symbolem dlouhotrvající poutě se už ve středověku stala mušle hřebenatky, ať již skutečná nebo vyobrazená na poutním odznaku, někdy proťatá dvěma poutnickými holemi, dále nádoba na vodu vyrobená z tykve, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve, s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti. 

Od roku 1987 je platný systém značení pomocí směrových značek se symbolem svatojakubské mušle a žlutých šipek. Trasy jsou aktuálně značeny moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry. Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v r. 1982 a následně i fakt, že roku 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a její nové značení bylo podpořeno grantem Evropské unie. Kancelář poutníků v Santiago de Compostela vede podrobné statistiky o poutnících, kteří dorazí do města.

Jedná se o dálkovou trasu, spojující přes celou délku Jordánska Um Qais na severu s Akabou na jihu, prochází různorodou krajinou a půvabnými zákoutími, od lesy porostlé pahorkatiny na severu, drsnými kaňony, soutěskami a skalními stěnami s vyhlídkami na údolí řeky Jordán, míjí růžové pískovcové skály pohádkové Petry, barevné písky a skalní věže monumentálního vádí Rum a končí v průzračně čistých vodách Rudého moře.

Putování napříč Kostarikou propojuje Karibské moře s Tichým oceánem – cesta dlouhá 280 km vede venkovskou krajinou a trvá cca 16 dní. Camino de Costa Rica začíná na karibském pobřeží Atlantiku buď ve městě Parismina nebo v obci Barra del Pacuare. Z obou měst se poutník sveze lodí k molu v Goshenu, kde cesta začne. Končí ve městě Quepos u Pacifiku. Poslední kroky jsou označeny krásnou nástěnnou malbou chobotnice. Po dosažení vrcholu schodiště člověk ví, že dosáhl svého cíle pohledem na Tichý oceán.

Cesta do sídla bohů – nejvyšší vrchol Řecka, Mytikas (2917 m), ležící ve vápencovém pohoří Olymp, je opravdovým klenotem balkánského jihu. Vrcholový hřeben a potřeba dvou dní k výstupu i sestupu ho řadí k těm těžším kouskům na balkánském poloostrově. Z přímořského městečka Litochoro je možné vyvézt se autem či autobusem až na parkoviště Prionia (1100 m). Kdo nepospíchá, může na něj vystoupat 11 km po svých malebným kaňonem dravé říčky Enipeas, kde zahlédnete vodopády i tůně křišťálové vody. 

Z parkoviště Prionie vede poměrně úzká a klikatá cesta na chatu Agapitos Refuge (2100 m), kde najdeme nocleh i občerstvení. I když se dá výstup i sestup stihnout za jeden den (čas výstupu z Prionia: 5 – 7 hodin), doporučuje se na chatě přespat a užít si hory Balkánu. V letních parných dnech je túra náročná, v odpoledních hodinách se navíc počasí může rychle zkazit a často přichází bouřky. Od chaty Agapitos se dál stoupá krátce borovicovým lesem a pak chodníkem v suťovisku až na předvrchol Skala (2868 m). Tady začíná těžší část: ostřejší hřeben s několika sedýlky je značený žluto-červenými kruhy a několika feratovými lany. Výhled z vrcholu je nezapomenutelný, vidět je nejen na celé pohoří Olympu, ale i na Egejské moře.

Lýkijská stezka je značená dálková turistická stezka v Turecku, procházející územím antické Lýkie (dnešní provincie Muğla a Antalya). Stezka začíná ve městě Fethiye a končí v Antalyi. Jde většinou po pobřeží, avšak místy se dostává i hlouběji do vnitrozemí. Mezi místa, kterými prochází, patří například Baba Dagi, Údolí motýlů, historické město Kaş, vykopávky města Olympos, pláž Cirali, plameny Chiméry, či nejvyšší hora Lýkie – Olympos. Dlouhá je asi 520 km. Stezka byla navržena v roce 1992 britkou Kate Clow. Název stezky pochází od starověké civilizace, která kdysi tento region ovládala. Budování stezky bylo ukončeno v roce 1999 a stezka patří mezi nejlépe hodnocené turistické trasy světa.