Nevyhrála jsem v žádné loterii, nevyloupila klenotnictví ani nezdědila majetek po zámožné tetičce z Ameriky, přesto si troufám tvrdit, že jsem nesmírně bohatý člověk. Moje tajná šperkovnice je plná nádherných exemplářů nevyčíslitelné hodnoty. Jediným nedostatkem, který tenhle můj poklad má, je, že se na žádný z těch skvostů nedá sáhnout. Což má ale na druhou stranu v dnešní době zase velikou výhodu, protože jsou díky tomu naprosto odolné vůči všem nenechavým ručičkám. A tak si ten můj poklad bez obav nosím všude s sebou, tahám ho, s prominutím, jako kočka koťata, abych se mohla kdykoliv potěšit a prohrábnout tou třpytivou krásou.
Tak, o čem že to vlastně píši? Dobrá, nebudu vás už dál napínat a pomaloučku zdvihám víko truhličky. Jde to lehce, klíč nepotřebuji, protože tu není žádný zámek. I když, pravda, teď mě napadá, že třeba taková okoralost srdce v pokročilém stadiu nebo jistá citová nedostatečnost by mi mohly přístup znemožnit. Minimálně na nějaký čas, než bych dala situaci zase do pořádku. Musím si dát pozor, ono se to člověku stane, ani pořádně neví jak, a moc nerada bych přišla o to milé potěšení.
Úplně nahoře září čerstvé úsměvy přátel i docela neznámých lidiček z posledních dnů a krásně se doplňují s hlubokou lidskou vzájemností, velmi to vzácným kouskem mé sbírky. Hned vedle je pěkná hromádka laskavého, hřejivého a povzbuzujícího humoru z okamžiků, kdy mi nebylo právě nejlépe a humor je, jak jistě víte, skvělý lék i na dosti těžké případy. A vida, další veliká vzácnost - úhledná kopička nejrůznějších pohlazení a objetí. Pomalu už ani dobře nedohlédnu na tu první, úplně dole, která mě vítala na tento svět a provázela dál na cestě dětstvím...
A je tady další, velmi jedinečná a mému srdci obzvlášť milá část pokladu. Taková křehoučká a jemná, jak dokáží být něžné doteky malinkých dětských ruček, které se zprvu jen neobratně a spíše náhodně dotýkaly mé tváře.
Bez povšimnutí nemohu přejít ani vzácné perly tichého porozumění beze slov, které nevylovíte ani z toho nejhlubšího oceánu. Září nádhernými duhovými barvami a jejich krása hladí a posiluje neuvěřitelným způsobem.
A copak je tohle? Aha, nezbedný vítr si pohrává s mými vlasy a zlaté paprsky mě hladí po tváři. Přes zavřené oči vnímám ty hřejivé doteky, jedinečnost okamžiku a cítím, že i já jsem nedílnou součástí něčeho úžasného, co se vymyká lidskému chápání. Nevadí, alespoň je pořád co objevovat, kam růst a na co se těšit.
Vtom se odněkud vynoří barevný motýl a svým třepetavým letem ladně proletí okolo, zakrouží, usedne opodál a roztáhne svá křidélka, abych se mohla podívat na jejich křehkou krásu. Jsem-li hodně potichu, mohu na moment pocítit i radost travičky, toho nádherného zeleného koberce, ve kterém každé stéblo žije svým jedinečným životem. Že je to nesmysl a tráva se nemůže radovat? Možná ano, možná ne, ale i tak, zkuste to schválně někdy a uvidíte sami. Třeba se vám podaří zachytit ty jemné projevy, které v běžném všedním shonu zůstavájí nepovšimnuty.
Neméně milá je podívaná na dovádění malých koťat, to je úžasné, ta jejich bezstarostnost, lehkost a radost z každého pohybu. Pokaždé mě ta jejich hravost dokáže nabít jakýmsi zvláštním druhem energie a nadlehčit unavenou duši.
Vzácný je i další kousek z mé sbírky klenotů - vzpomínka na jedno ráno, ležím na porodním sále, za oknem se pomalu tmavá jarní obloha mění v zářivou modrou barvičku, a sestřička mi ukazuje mé čerstvě narozené miminko. A já se jenom dívám a připadá mi to jako neuvěřitelný zázrak...
Ale hezký je i drobný zážitek, potkávám na ulici neznámého člověka, lije jako z konve, míjíme se a najednou se na sebe usmějeme a on pronese: "Jaký to máme pěkný den," a myslíme to oba vážně, protože na počasí vůbec nezáleží, záleží na něčem úplně jiném, aby byl den pro nás krásný.
Velmi cenné jsou pro mne i maličké korálky nejrůznějších barev, odstínů a tvarů. Možná byste si jich na první pohled ani nevšimli. Můžeme jim říkat třeba korálky poznání a bývají kolikrát poschovávány na neuvěřitelných místech. Přibývají pomaloučku, někdy se mi podaří přidat jeden, dva, potom dlouho nic, než objevím zase další. A tak se moje šňůrka postupně prodlužuje podle toho, jak dokáži zase o kousíček lépe porozumět tomu našemu lidskému hemžení tady na světě a dalším tajemstvím života. S úžasem vnímám, jak onen zdánlivý "chaos" má svůj hluboký smysl a dokonalý řád.
Podobných klenotů mám v truhličce ještě plno, ale některé jsou natolik nádherné, že se ani nedají slovy popsat, jednoduše se ta krása a velikost do slov nevejde. Hlavní ale je, že srdíčko si je může prohlížet, kdykoli potřebuje. A ve skrytu duše doufám a těším se, že budou přibývat další a další kousky a jedinečné exempláře. Místa v truhličce mám pořád ještě dost a dost.
Říkáte, že jsem vás oklamala a žádný poklad tohle všechno není? V tom případě se vám omlouvám. Ale přesto si myslím, že právě takovéhle klenoty jsou pro nás cennější než všechno zlato světa a dokáží náš život prozářit neskonale víc než sebekrásnější diamant. Přitom nás nestojí ani korunu a parády nadělají habaděj.
Moc přeji každému, aby si co nejvíce nahrabal do té svojí pomyslné truhličky, kterou nosíme všichni tam kdesi uvnitř a která bude jednou tím jediným, co si poneseme dál.
Pro úplnost taková jedna čistě technická poznámka na závěr - zjistila jsem, že když z toho svého pokladu člověk rozdává, tak vůbec neubývá, ale právě naopak - roste a je čím dál větší. Zvláštní, leč vyzkoušené.
A tak nebuďme lakomí a nechtějme mít všechny ty vzácné poklady jenom pro sebe a rozdávejme, co nám síly stačí, aby zbylo i na nás. Milé slůvko, úsměv, pohlazení, poděkování a tisíce dalších neuchopitelných drahokamů, bez kterých by byl náš život jenom šedivou, smutnou existencí.
Někde jsem četla citátek - Laskavost je řeč, kterou mohou hovořit i němí a již hluší slyší a rozumějí jí.
Kéž se nám daří čím dál více hovořit touto úžasnou řečí beze slov, která je ze všech řečí tou nejkrásnější a nejdůležitější.
Lida - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz