Neklid v genech
…Jenže vaše miminko žádné ruchy vypustit neumí. Vyruší je i přelet motýla - dovolil si svými křídly způsobit strašlivý průvan… Citlivost a dráždivost nervové soustavy je nám dána do vínku, zásadně změnit se tedy nedá. I jako dospělí se mezi sebou lišíme vnímavostí vůči různým druhům a intenzitě podnětů. To, co je pro jednoho krásné ticho, může jiný pociťovat jako změť různorodých šumů a vibrací. Děti s citlivou nervovou soustavou prostě slyší i „trávu růst“.
Neklid v nás, neklid všude…
Co s tím? Jistě by šlo přebudovat domov na zvukotěsnou komoru. Ale má to vady jako každá z nouze ctnost. Žijeme v neklidném a hektickém světě. Toho, co na nás někdy v jediný okamžik působí zároveň, je příliš mnoho. Sami často pociťujeme neklid, stres a nervozitu. Pochopitelně ji přenášíme i na své dítě. Myslím, že péče o klid by měla zcela zásadní, všestranná a že bychom měli začít u sebe.
Určitě mnozí potvrdíte zkušenost, že plačící dítě se kolikrát utiší jako mávnutím kouzelného proutku, když je chová např. dědeček, známý to pohodář. Stresovaná a vyčerpaná matka nevěřícně hledí na ten „zázrak“ a pocit jejího mateřského selhání se beznadějně prohlubuje. Ale miminko dělá jen to, co každý živý organismus – snaží se zachovat vnitřní rovnováhu. Neznamená to, že má raději dědečka, ale potřebuje koupel v jeho klidu, vyrovnanosti a rozvážnosti.
Jak uspat dítě – horší nápady
Možná vám tchýně, známí či autoři knih radili utišit (uspat) kojence extatickým houpáním v kočárku, nebo ježděním po nerovném terénu. Nejlépe po železničních pražcích, neboť jejich pravidelné uložení způsobí kýžené rytmické drncání dítětem. Doma mu pak můžete pustit vysavač, šlehač či je v košíku dokonce umístit na právě se činící pračku nebo myčku. Ano, moment překvapení často zabere, dítě ztichne a podaří se mu usnout.
Jenže jeho už tak zkoušenou nervovou soustavu učíte stavu hyperstimulace – nadměrnosti podnětů. Přesnému opaku toho, co potřebuje. Zatím se úplně přesně neví, kde se berou všechny poruchy chování a pozornosti u dětí, ale toto může být jedna z příčin.
Jak uspat dítě – lepší nápady
Nechme se inspirovat tím, jaké podmínky mělo dítě v děloze – těsno, teplo, červené šero, rytmus srdečního tepu a pomalé, vláčné pohyby těla v pokročilém těhotenství. Miminko pevně zavinuté do pružné měkké tkaniny z přírodního materiálu tak, že mu jen hlavička kouká ven, se cítí jistěji. Jeho svět má opět hranice jako v bříšku, neruší je prudké pohyby končetin do „prázdna“. Přírodní srdeční tep poskytnou otec či matka, kteří zavinuté dítě chovají v náručí. Pokud přitom nestačí pohodlně sedět v křesle, pohyb dospělého by měl být co nejpomalejší – chůze nebo lenošné balancování na gymnastickém míči. Učte své miminko usínat v klidu a přítmí. Většina dětí se to nakonec naučí, ale nemusí to být hned. Takže se obrňte trpělivostí a láskou. Je opravdu důležité odolat pokušení skákat po schodech či pustit rychlou hudbu na plné pecky. Pláč samotný dítě nijak nepoškozuje, vaše snaha jej „přebít“ něčím pro ucho příjemnějším ano. Buďte pozitivní, pracujete na lepší společné budoucnosti. Vylaďování sebe sama napomůže relaxace a zpěv. Je-li však váš přirozený pěvecký projev podoben řevu šelem v prérii, dítěti raději něco šeptejte nebo potichu pusťte relaxační nahrávku.
Společné lože – ano či ne?
Mláďata savců zpravidla spí s matkou a bereme to jako naprosto normální. Některá doporučení odborníků pro vlastní živočišný druh se ohánějí hygienou, bezpečností atd. a mláďata odkazují do oddělených pelíšků. Ona či druhá varianta mají svá pro i proti. Zdá se mi zbytečné to více rozebírat. Správné je to, co vyhovuje vaší rodině a o čem jste přesvědčeni.
Zdroj: MojeChytreDite.cz
Autorka: Mgr. Eva Pavlíková
Autorka: Mgr. Eva Pavlíková