Vracím se takto
pozdě z odpolední, unavená, utahaná, noční ulicí. Už se vidím doma
v posteli, když najednou slyším kroky za sebou. Jsou docela blízko a nikdo
není v dohledu přede mnou. Neotočím se, mám strach. V duchu si
přehrávám scény z hororů a detektivek.
Už vidím, jak mě někdo zezadu
táhne do křoví, aby mě, pokud budu mít štěstí, jen znásilnil. No a pokud ne,
domů se už nedostanu. Pepřák, co mi koupil přítel, aby se o mě nemusel tolik
bát, trůní jako vždy v předsíni na komodě. Přece se s ním nebudu
tahat? V kabelce mám místo na jiné poklady. V duchu se probírám
kabelkou: rtěnka, hřeben, peněženka, mobil, zrcátko, balíček papírových
kapesníčků a synova a přítelova fotka.
Nic z toho mi pepřák nenahradí. „Co kdybych rozbila zrcátko a bránila se jím?“ Probleskne mi hlavou. Ale jak ho rozbiju, než mi stihne násilník vzadu ublížit? Zrychlím krok, třeba přeháním a je to jen někdo, kdo se taky vrací z odpolední domů. Ale kroky za mnou taky zrychlí. Nedokáži se ohlédnout, srdce mi buší až v krku, v ústech mám sucho, ve spáncích jako by mi tloukli kladivem. Tak takto si připadá oběť před tím, než ji zabijou... Musím utéct! Popoběhnu, ale neznámý za mnou také popoběhne. Cítím, jak mi na zádech raší pot. Co mám dělat? Tak dělej, ať už to mám za sebou? To jediné mi běží hlavou. Teď přijde úder? Nebo mě chytne za krk a začne mě škrtit?
Budu křičet, třeba mě někdo uslyší. V tu chvíli mě neznámý popadne za ruku. Ztuhnu, ale slůvko ze sebe nevydám. Vytřeštím oči, kabelka mi padá k zemi a já tam stojím s pusou dokořán. Za sebou slyším tichý, tichounký šepot. Nejdřív mu nerozumím, ale pak zaslechnu své jméno a pohlédnu do očí svému sousedovi. „A, a, ahoj Jirko.“ Vykoktám. „Tys mi dal, proč ses neozval? Já myslela, že mě chce někdo zabít.“ Až pak mi Jirka, který bydlí o dvě patra výš, vyšeptal, že měl problém s mandlemi a vrací se z pohotovosti. Tak nemůže na čas mluvit. Zbytek cesty jsem absolvovala v Jirkově doprovodu a nemusela se už bát přepadení.
Od této příhody raději beru pepřák sebou. Co kdyby mě zase někdo „pronásledoval“.
Paja K.
ChytráŽena.cz