„Kronika šťastného dětství je vůbec první cyklus, který svou pozornost soustředí na něco, co je každému z nás vlastní a co je zároveň u každého unikátní – na dětství a dospívání. Hravým způsobem vystavuje naši paměť střetu s dobovými archivy a se vzpomínkami pamětníků. Ikonické seriály České televize a další záznamy tak staví dětské zážitky do souvislostí s dobovými tendencemi, módou i stereotypy. Ty v sérii navíc poutavě osvětlují a zařazují do kontextu zajímaví odborníci,“ říká kreativní producentka Veronika Slámová.

V pěti dílech dokumentární série se tvůrci vypravili do historie českého dětství od narození po dospělost. Pamětníci různých generací, historici, sociologové a psycholožka Vlaďka Bartáková, která se zabývá moderní výchovou dětí, se stali průvodci jednotlivými díly. Pořad staví na bohatém televizním a filmovém archivu, který výmluvně odráží postoje společnosti v různých dobách a zábavně glosuje historická fakta. Dobové poznatky doplňují příběhy současných dětí a dospívajících, a lze tak snadno porovnat, kam se společnost v péči o potomky a ve vnímání dětství posouvá.

První díl série odhalí, jak se v průběhu minulého století vyvíjelo porodnictví, jaké byly inovace v péči o rodičku a novorozence nebo jak probíhaly lékařské prohlídky těhotných žen. Prozradí také, jak porodnice zvládaly babyboom 70. let, jakou roli hrál vynález umělého mléka či kdo kojil děti žen z dělnické kolonie. Druhý díl se zaměří na fungování jeslí nebo výchovu dítěte a s tím spojené téma tělesných trestů. „Nikdy není pozdě začít rodičovství dělat líp. Když rodič něco zkazí, je čas to napravit,“ upřesňuje psycholožka Vlaďka Bartáková. Ve třetím díle tvůrce zajímalo, jak se proměnilo školství a co se děti učily v branné výchově.

O volnočasových aktivitách v podobě skautských kroužků, lidušek nebo základních uměleckých škol či oblíbených hrách poreferuje čtvrtý díl. „Velikou hitovkou se u nás v roce 1984 staly dostihy a sázky. Možná by nebyly tak slavné, kdyby Rudé právo nevydalo článek, že je to zápaďácký humus a děti by si měly vydělávat poctivou prací,“ prozrazuje herní archeoložka Alice Kavková. Proces dospívání v pátém díle završí ohlédnutí za důsledky neexistující sexuální výchovy a nedostupné spolehlivé antikoncepce nebo za fenoménem tanečních. „Taneční sloužily jako oficiální uvedení mladých do společnosti, neboť dříve, na začátku 20. století, bylo nemyslitelné, aby se dáma odvážila na ples před jejich absolvováním,“ dodává teoretička tance Daniela Machová.