O zrcadlech

    Zrcadla jsou různá. Z fyziky známe zrcadlo rovinné, duté a vypuklé. V kabelce nosíme zrcátko kapesní, v ložnici máme toaletní zrcadlo, v koupelně koupelnové, v předsíni předsíňové, na autě zpětné. V dávnějších časech movití mívali zrcadla benátská, v Kraji za zrcadlem se ocitla Alenka – čili jsou i zrcadla zázračná. Napadají mě také zrcadla doby. V zrcadlo se může proměnit klidná hladina rybníka – což  je velmi poetické zrcadlo.

    A já znám ještě zrcadla laskavá, zrcadla lichotivá a zrcadla nemilosrdná. A jak stárnu, těch posledně jmenovaných je kolem mě, bohužel, čím dál tím víc.

    Když jdu po ulici kolem obchodů, mění se v zrcadla výkladní skříně. Upoutá mě cosi za jejím sklem, ale to, co v ní vidím jako v zrcadle, mě rychle žene  pryč. A do příštích už raději nekoukám. Možná jsem nespravedlivá k zrcadlům, ale onehdy jsem si zkoušela plavky v kabince obchodu a tam bylo zrcadlo velmi, opravdu velmi nemilosrdné. Ne, že mi ukázalo všechny moje nedostatky, ale považte – i přebytky. Nicméně plavky jsem zakoupila, protože nastaly horké letní dny a já díky těm přebytkům potřebovala nutně nové. Najdu si někde zrcadlo laskavé a to mi moje přebytky zatají. A konec konců u rybníka většinou na zrcadlo nenarazíte. A klidnou hladinu rozčeří koupající se davy.

    Zrcadlo lichotivé mají ve studiu, kam chodím cvičit Pilates. V něm se vidím poněkud vyšší a štíhlejší. Určitě je to úmysl provozovatele: „vidíš, cvičíš Pilates – svaly máš delší a štíhlejší, snaž se a budou ještě delší a ještě štíhlejší…“ Proto zrcadlo lichotivé je po celé stěně tělocvičny. Ne proto, abychom kontrolovaly správné držení těla, ale aby nás postrčilo ještě k většímu úsilí a zvedlo naše sebevědomí.

    Doma v koupelně mám zrcadlo laskavé. Ale vlastně jak kdy. Ono je také náladové. Ráno po základní hygieně je dost protivné. Možná také nemá rádo časné vstávání. Až po půl hodině mi ukáže tvář upravenou makeupem se zamyšlenýma hnědýma očima. Zamyšlenýma, protože přemýšlím, kde se najednou vzala ta vráska mezi očima a že musím ke kadeřnici, aby mi zabarvila opět odrostlou šedivou pěšinku ve vlasech. Ale je také laskavé svým měkkým světlem a všechny nedostatky i přebytky (rozuměj váčky pod očima apod.) zjemní tak, že nejsou skoro vidět. A do jiného zrcadla raděj nekoukám. Co s tím nadělám? Moje nedostatky i přebytky mi nadělil běh života, všechny jeho radosti i starosti. A už mi je nikdo nevezme. A tak  nahlížím pouze do zrcadel, která skryjí co nejvíc.

    A ještě jedno laskavé zrcadlo mám doma. Mého muže. Přestože je i kritickým zrcadlem, v nových plavkách se mu líbím a žádné přebytky nevidí. I oči milujícího člověka mohou být zrcadlem, ale myslím, že někdy dočista slepým.

    Vida – a máme tu další zrcadlo – slepé.

    Přeji nejenom sobě, ale i všem čtenářkám a kamarádkám, ať v životě narážíme na zrcadla jenom spravedlivá a laskavá. Těch nemilosrdných si nevšímejme!