Kolikrát se zamýšlím, proč a kolik vlastně lidí sleduje doma u televizních obrazovek všechny ty soutěže Miss. Chápu ještě ty, kteří jsou přímo v sále, ti tam nesmějí scházet, potřebují být in a především si dokázat, že na to mají a především se musí zviditelnit.
Co skutečně nechápu jsou lidé, kteří dobrovolně sledují doma celý víkendový večer a koukají se na často bezduchou zábavu se slečinkami, vypadající téměř jako přes kopírák, podvyživené dlouhonohé husičky s hezkými tvářičkami, těžící z něčeho, co jim bylo naděleno a na čem nemají žádnou zásluhu.
Co je to vlastně za soutěž, když se neoceňují žádné schopnosti, vědomosti, píle a vůle?
Určitě budu napadena mnohými čtenářkami, že ze mě mluví závist. Není tomu tak, jen nějak nedokáži pochopit, že se oslavují a dělají „celebrity“ z dívek, které měly štěstí, že se hezké narodily a na zbytku se podíleli jiní, tedy bosážisté, kadeřníci, mnohdy i plastická chirurgie něco přilepšila a zbytek dotvoří módní návrháři a zručné ruce švadlen, obuvníků, výrobců šperků, kabelek a dalších nezbytných doplňků…
Ruku na srdce, co je skutečně krásné? Ty „věšáky na šaty“, které si o sobě myslí, že jsou nejdokonalejší? A kdo o tom rozhoduje, že pouze tato elita, která má ještě k tomu štěstí, že mají předepsané míry, o nichž se může většině žen pouze zdát. Kdo jmenuje ty porotce?
Myslím, že se dostáváme do doby, kdy rozhoduje falešné pozlátko a vlastně lidská hloupost. Je tolik krásných žen, jež jsou bez šance, jsou handicapované výškou či pár kil navíc a mnohé ani nemají o sobě to přebujelé ego.
A kde jsou ženy, které nemusí být nutně krásné pouze vzhledem, ale jejich přednosti jsou v jejich nitru, něco znají, dokáží a především mají vlastnosti, jako jsou dobrota, láska k bližním, sebeúcta i úcta k druhým lidem. Tyto vlastnosti u účastnic soutěží Miss převážně scházejí.
Nedokáži pochopit, že se nechají vystavovat jako koně na jarmarku, ještě schází, aby ukazovaly zuby. Já osobně bych si připadala spíše velmi ponížena a ne se hloupě nakrucovat a házet nacvičené úsměvy na všechny strany.
Musí být přímo hrozné si hlídat, jak se mám tvářit a otáčet, abych zakryla sebemenší nedostatek. Ještě se mezi nimi vzájemně intrikuje, závidí a morálka taky není to pravé, čím tyto dívky oplývají.
Večer skončí, jedna se tetelí štěstím a druhé se snaží netvářit kysele i když jsou přesvědčeny, že vyhrát měly přece ony a ne ta druhá.
Možná namítnete: Ta si kritizuje a přitom určitě sedí u obrazovky a užírá se, že sama není mezi nimi.
Omyl! Párkrát jsem se dívala spíše ze zvědavosti, co to vlastně obnáší. Po zhlédnutí prvních ročníků, v takový večer raději zajdu do divadla, na operu, nebo se schoulím s knížkou.
Máme demokracii, tedy ať se každý baví jak umí, na celých akcích mi vadí, kolik je tam štědrých sponzorů, ovšem pro potřebné lidi mají peněženky či šekové knížky zavřené, z toho jim totiž žádná sláva a reklama neplyne, tak k čemu by se namáhali, jen ať se každý o sebe postará sám…
To je právě ono, co mi na podobných akcích vadí, že celá naše společnost začíná být velmi sobecká a především tak strašně „prázdná“!!!
Co myslíte, milé dámy, je tohle to nejdůležitější v životě?
Já si myslím, že celý humbuk, který panuje kolem „krásy“ je velmi umělý a zbytečný, netvoří žádné hodnoty a ničím nikoho neobohacuje.
Je to můj vlastní názor, ráda si přečtu vaše názory, chytré ženy!
Zdenka58 – čtenářka
ChytráŽena.cz