Kamarádka Jolana byla dlouho sama. Po strašném manželství, kdy ji i její malou dceru manžel bil, se rozvedla a žila sama s dcerkou. Myslela si, že si už muže nikdy nebude hledat. Ale po pár letech, když její malá Jolanka začala chodit do školy, jí přece jenom někdo chyběl.

Navíc jsme ji my, všechny její kamarádky, přesvědčovaly o tom, že všichni muži nejsou stejní jako její bývalý manžel. Jolana si našla přes internet kamaráda na dopisování. Byl o šest let starší než ona, ale to jí nevadilo. Chtěla někoho staršího, kdo si už něco zažil a ví, co od života chce. Dlouhé měsíce si ti dva jen psali. A hodně si rozuměli. Jolana se celá rozplývala, když nám líčila, jak je Radek sám, osamocený. Měl dvě velké dcery, ty ale žily se svou matkou a Radka jen navštěvovaly. Měl spoustu zájmů, v práci byl hodně vytížený a byl moudrý.

Jolana se zamilovala do svého internetového kamaráda a konečně souhlasila s tím, že se spolu setkají. Radek přišel s nápadem, že se setkají v divadle. Oba milovali operu a chtěl Jolanu nejdřív pozvat na představení. Koupil dva lístky, jeden jí nechal v obálce v recepci nedalekého hotelu. Vše bylo tak tajemné. Jolana si lístek vyzvedla a těšila se na setkání.

Večer před jejich první schůzkou mi volala. Jolanka onemocněla, měla vysoké horečky a neměla hlídání. Nabídla jsem se, že jí dceru pohlídám. Ona ale nechtěla. Dostala náhle strach, chtěla být s dcerkou a bála se. Večer jsem k nim přijela. Chtěla jsem jí dodat odvahu, ona mě ale začala přemlouvat, ať jdu do divadla místo ní. Omrknu ho, dle jejího názoru mám dobré oko na lidi, a pak jí řeknu, co a jak. Razantně jsem odmítla. Opeře nerozumím, partnera mám... ani si neumím představit, kdyby vše prasklo a můj partner na rande přišel a... Jak bychom pak Radkovi vysvětlily, že já nejsem Jolana, ale kámoška, kterou Jolana nastrčila, aby si ho otestovala? Dlouho jsme se dohadovaly, až mi Jolana sdělila, že pokud na schůzku nepůjdu já, nepůjde ani ona. Tolik si rozuměli, a najednou chtěla zahodit své možné štěstí...
     Dopadlo to tak, jak jsem nechtěla. S Jolanou se nedalo hnout a já jako bych cítila zodpovědnost za její osud. Vyfasovala jsem vstupenku, po dlouhé době jsem se navlíkla do šatů, lodičky jsem si musela půjčit od kamarádky a nejistým krokem jsem se vydala k taxíku. Ten mě odvezl k divadlu. Když jsem vystupovala z auta, v duchu jsem se proklínala. Proč jsem musela Jolaně kývnout na její hloupý nápad?

Dělám ze sebe blbce a nemám k tomu pražádný důvod. Pochodovala jsem před schodištěm. Váhala jsem asi půl hodiny, než jsem se donutila vejít do budovy divadla. To už jsem šla malinko pozdě. Vplula jsem do sálu. On už tam seděl. V potemnělém hledišti jsem mu neviděla do tváře. Omluvila jsem se za zpoždění, podali jsme si ruku a on mě zlehka políbil na tvář. Hned začala opera. Umínila jsem si, že během představení se ani koutkem oka nepodívám na muže vedle sebe. Budu se věnovat představení. Snad se trošku uklidním a po představení se přiznám.

Během představení byla jedna přestávka. Sál se rozsvítil a já pohlédla na muže, který seděl vedle mě. V tu chvíli jsem zůstala jako opařená, s pusou dokořán. Vedle mě seděl můj soused! Soused, který už roky žije s rozvedenou sousedkou. Poznali se přes internet a vztah jim prý klape. Byl galantní a sousedka ho hodně milovala. I on vypadal, že ji miluje. Měl skutečně dvě téměř dospělé dcery, o jeho samotě však nemohla být ani řeč. Chudáček sousedka. Měla prý agresivního manžela, já ho neznala, který ji bil.

Nakonec se s ním rozvedla a našla si Radka. Všichni sousedé, mě nevyjímaje, je považovali za šťastný pár. Věděla jsem, že má sice svůj vlastní byt, bydlel ale u Petry, mé sousedky. Trávili spolu Vánoce, jezdili na dovolenou a ... Nyní zjišťuji, že má nejspíš i vedlejší vztahy, pro zpestření. Radek vypadal stejně šokovaný, jako já. „Že to Petře neřeknete?“ vydrmolil. „Ale vy taky nejste sama...“ Doplnil a úlisně se usmál. Nejspíš si řekl, že mě má v šachu. Mohl mě vydírat, kdybych mluvila.

     Divadlo jsem opustila ještě tu přestávku. Ani nevím, zda si Radek nechal také utéct konec opery. Jolaně jsem řekla pravdu a kdykoli od té doby potkám sousedku Petru, mám zvláštní pocit. Ještě zvláštnější, když je potkám oba. Mockrát jsem viděla v Radkově očích strach z prozrazení. Ten pán nikdy neví, kdy mě napadne mluvit...