Nedávno jsem si uvědomila moc, kterou má v rukou film - právě proto, že využívá emocí člověka. Spousta lidí například pociťuje odpor k válce při shlédnutí filmů jako Musíme si pomáhat, Želary a jiných protiválečných snímků, zobrazujících lidské osudy a utrpení. V tomto je určitě pozitivní přínos těchto filmů.
Nedávno jsem shlédla snímek Bathory - a právě díky němu a reakcím na něj jsem si ohromnou sílu filmu uvědomila. tento snímek můžeme vnímat jako alternativní vysvětlení, nabízející otázku: "A co když to bylo všechno jinak...?" Stejnou úvahou je např. Šifra mistra Leonarda. Nicméně reakce na film Bathory mě trochu děsí. Spousta lidí bere film jako fakta a historická svědectví jako něco bezcenného a pochybného, spousta z nich je ochotná se za nevinnost Bathory hádat - a někdy "až do krve" (...!!!).
Při odchodu z kina jsme měla smíšené pocity. Pohádka to byla pěkná, místy i vtipná, to se musí nechat. Ale nutí mě to k úvahám, jestli nejsou takové snímky až příliš nebezpečné. Kdo bude další...? Co třeba Hitler...? Hodný strejda, který to myslel dobře a chtěl zachránit milovaný národ...? Nebo tomu tak nebylo...? Budeme vymýšlet pohádky, jejichž účelem bude ospravedlňovat vrahy...? Kde je hranice...?
Paťulka – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz