Pohádka Chytré Ženy

TOTO JE POHÁDKA NA KTERÉ SE PODÍLELY LIDIČKY ZE STRÁNEK www.CHYTRÁŽENA.cz

Byla jednou jedna...krásná mladá žena. Byla velice chudá, měla dobré srdce, krásné dlouhé vlasy a byla nadaná. Pomněnkově modré oči měla dva bratry a sestru a jednou náhodou potkala u chalupy dědečka Dědeček seděl na pařízku a bafal si fajfčičku. Dědečku, prosím tě, pomůžeš mi se dostat nějakého krásného ženicha, který by se pro mě hodil? A dědeček odpovídá: holka zlatá, rád bych ti pomohl, ale raději bys mi mohla pomoci ty, mám hlad a žízeň a je mi zima. A dívka na to, to víš, doma už nic na jídlo není, tak hledám práci, abych mohla lépe žít, být úspěšná, a mít velkou moc. Udělat lepší svět. Tak jak pak můžu pomáhat druhým?

A dědeček ji nabídne kouzelnou hůlku. Dívka jí odmítne a řekne: „Dědečku, děkuji nechci hůlku, jsem hloupá, chtěl jste pomoci vy ode mě.“ „Ano pokliď mi tady, potom ti ukážu cestu do světa, kde se možná setkáš z něčím zajímavým nebo novým ,co jsi nikdy neviděla, neslyšela pak můžeš něco dokázat. Hlavně nesmíš mít u sebe u sebe a nablízku žádného pomocníka, který by ti radil. A jak se děvenko jmenuješ?“ „Proč se ptáš dědečku?“ „Abych věděl jak ti mám říkat.“ „Jmenuji se Klarkajana.“ „Můžeš začíst uklízet.“

Už se těším, až mě pochválí, že to dělám hezky a správně a hlavně se budu snažit, abych všechno udělala. Klarkajana začala umývat tu horu nádobí. Šlo to pomalu, ale konečně to měla hotové. Tak a co si takhle něco pěkného zazpívat? Třeba mi to nepůjde, ale zkusit to můžu, protože mi při tom mytí nádobí vyschlo v krku, napiji se vody ze studánky vedle domu a donesu i dědečkovi ve džbánku, bude určitě rád,že nemusí nikam chodit. Teď zametu, poklidím a snad to bude dědečkovi stačit. Potom musím uvařit oběd. A až bude hotový, tak prostřu. Jen nevím zda mám prostřít i sobě.

Připravila talíře a najednou se ve dveřích objevil krásný mladý muž a zeptal se: „Mohu dostat také něco k jídlu? Jsem Hladový, jelikož jsem tu bloudil sedm dní a sedm nocí a ničehož jsem ještě nepozřel.“ „Jen se posaďte,“ pravila a také mu cosi nabídla. Muž se posadil a s chutí se pustil do jídla, očividně by však měl chuť na svojí hostitelku. V tom přišel dědeček a překazil mu plány. Klárkajana se dědečka lekla a říká: „dědečku a kam vás mám teď posadit?“ Dědeček odpoví: „jdu jen okolo a nesu ti nějaké vitamíny.“

Klárkajana se zastyděla, mladík se zvedl a rychle odešel. Klárkajana rychle vyběhla za ním a zlomila si nohu a hned si nachystala prachy na ošetření, zlomená noha byla její poslední kapka. Proto šel děda ke dvanácti měsíčkům a požádal je o peníze. „Ale my nemáme peníze máme jen jahody.“ „Tak nám je dejte, já je na trhu prodám a bude na doktora. A abych nezapoměl, strýčci měsíčkové, jsou to BIO jahody? jestli ne, tak bych nemusel najít kupce.“ „No sem tam jsme je pohnojily, okopaly a vyplely, když nepršelo, pravidelně zalévaly.“ „No moc dobré a krásné jahůdky. A ty prodáme pěkně za draho a bude na doktora.“

Když přišli k lékaři, byl tam onen mladý muž. Klárkajana byla najednou v jiném světě a onen mladý muž povídá: :Nemáte náhodou v té láhvi, co vám čouhá z tašky, trochu vody z té vaší studánky? Rád bych se trochu napil.“ „Ano mladý muži, ale nebude to zadarmo, budete mi za to každý den nosit květiny a mohl byste si mě vzít.“ „No to já ještě nevím. Mám doma tři ženy, ale možná by to šlo, se čtyřmi by to mohlo být zajímavé. Promyslím si to, ale potkávaly by jste se a to by nebylo dobré. Dopadlo by to tak jak si nepřeji. Rád bych aby se to obešlo bez šarvátek a křiku. Ale to asi nepůjde, jelikož mě upozornily, že mě podvádí s mým nepřítelem.“

Klárkajana řekla: „Nechci být další v pořadí, až se mi noha zahojí, tak vás oba nakopnu a tebe nechám uškvařit ve vlastní šťávě a scedím jí do kanálu za domem. Nestojíš mi za to. Najdu si hodného, krásného a silného muže, který bude jen pro mě žít a dělat co mi na očích uvidí a splní všechna má přání. Měl by být ohleduplný a milý, milovat mě a ve všem mi pomáhat nesmí být zlý, prostě vysněný muž. A chci se mít jak královna.

Klárkajana odcházela z nemocnice, ale zpátky do chaloupky už nechtěla. Dědeček jí požehnal, dal jí pár bot a vydala se do nového světa. Cestou potkala velkou a škaredou žábu, dala jí dlouhý a vášnivý polibek a z žáby se stala stará ošklivá babice. Ta poděkovala a v ruce držela kouzelnou krabičku, do které mluvila takové podivné zaříkávadlo a vedle Klárkyjany se objevil velký a nablýskaný kočár, měl čtyři kola a jezdil rychle a bez koní. „To není kočár Klárkojano, nasedni a jeď co nejdál. Za třetím kopečkem trošku přibrzdi a podívej se, jestli tě někdo nesleduje, pak nasedni zpět a ujížděj. Vylez na nejbližší strom a tam si dej v klidu cigárko a pak zase startuj a ujížděj až na rozcestí. Tam se už vůbec neohlížej a zdrhej, co ti nohy stačí až doběhneš na státní hranici. Tam ukaž celníkům zdvižený prostředníček a utíkej ,až se za tebou bude prášit, doběhneš na velké parkoviště u motelu, kde si dáš polskou polévku a zapiješ pivkem. Ale pozor musí být české. Potom utečeš do údolí dutých hlav, kde na tebe bude čekat udatný kralevic, král všech králů, kterému se zaběhl kůň.

Ale ten tam nebyl, vrátil se na statek pro svého věrného osla, kterého nazýval Šemík a spolu s ním se vydal zachránit peněženky nevinným lidem na hlavním nádraží v Praze. A tam uviděl velký bilboard s reklamou na nevěstinec, a tak se vydal do toho chrámu neřesti a tam zjistil, že došly kondomy a tak se udatný kralevic jménem Plížil vydal na benzínku, kde koupil celý karton a spěchal zpět. Ale po cestě zjistil, že je tam zapomněl, když je měl, tak zjistil, že jsou prošlé a vydal se na vyhlášenou silnici, kde je potřebovat nebude.

Tam zahlédl Klárkujanu a zamiloval se. Začaly prodávat horké kaštany, bydlely ve velkém domě s velkým parkem. Měli spoustu dětí.......

A TO JE KONEC

Autor: čtenářky stránek www.chytrazena.cz