Pomozte mi prosím, hledám sestřičku!

Bylo mi tenkrát asi  8 let. Byla jsem se svou sestřičkou o šest a půl roku mladší venku, měla jsem ji prostě na starost. Za ruku jsem ji vodila po sídlišti, mluvila jsem na ni, prostě jsem se snažila odreagovat ji od procházky, která byla pro ni stejně nudná, asi jako já, jelikož v té době chodila do jeslí a tyto klasické procházky s jeslemi prožívala takřka denně, stejně tak, jako její "spolujesličkáři", kteří nebyli ovšem tak všeteční, jako moje sestřička.
    
Bydleli jsme na poměrně malém sídlišti, kde v té době bylo poměrně náročné spatřit i telefonní budku, nebo poštovní schránku, přesto bylo na tomto sídlišti příjemné bydlení, obchody, které byli otevřené splňovali svým sortimentem požadavky obyvatelů sídliště, poštovní pobočka tam také již v té době fungovala, stejně jako oddělení - tenkrát Veřejné bezpečnosti.
    
Ruku v ruce jsem procházela se svojí o léta mladší sestřičkou prostranstvím, ve kterém se nacházely fontánky, obchůdky, mimochodem dodnes fungující fontánky a otevřené obchůdky. ovšem již s novými majiteli....
Ovšem stalo se....já, spolehlivá starší sestra jsem potkala kamarádku ze školy..., začaly jsme si povídat, moje mladší sestřička se mi začala vzpouzet, že ....už čekat nebude..., tak dlouho, až mi řekla, abych jí pustila, že bude ...tady běhat... . Nejen její výborná slovní zásoba a mluvený projev vzal ve sklonku okamžitu za své... Než jsem se stačila znova poohlédnout, sestřička nebyla..., ani tam, ani u mne, ani jinde. Krve by se ve mně nedořezali, jak jsem byla v tu chvíli strašně vyděšená. Okamžitě jsem "důležitý rozhovor" se spolužačkou přerušila a začala hledat svoji mladší sestru. "Kamarádka" mne "v tom" doslova nechala samotnou. - Jen se rozhlédla a řekla mi, že ji nikde nevidí. To mi příliš nepomohla!
    
Toto se však stalo na prostranství, kde auta nejezdila, byla to taková pěší zóna, - to jediné mě uklidňovalo. Na tyto prostory však byl výhled z oken již zmíněného obvodního oddělení VB. Pohotově jsem tam vběhla, nahlásila "ztrátu" sestřičky..., mimo jiné samozřejmě, - co měla na sobě a jak to vše bylo, včetně telefonního čísla domů, které jsem si pamatovala naprosto přesně a dodnes pamatuji - 314 44!!!

"Policie" - v té době Veřejná bezpečnost a právě mající službu, zavolali na telefonní číslo, k nám domů, - které jsem jim nahlásila. Dozvěděli se pouze to... že moje všetečná sestřička je v pořádku doma..., že si pamatovala cestu domů z jeslí, jelikož jesle, které navštěvovala, byli právě pod našimi okny....  a šla domů, protože ji to už venku nebavilo....
   
Vzdálenost, kterou má sestra ve svých cca dvou letech "urazila" byla asi 1 km.
Od té doby se snažím a myslím si, že i jsem naprosto prozřetelná. Byla to sice zkušenost velice nepříjemná, ale dala mi do života..co proto. A ta "kamarádka" - možná by si vzpomněla, jak mně tenkrát nechala na "holičkách", moje trápení, které jsem v tu chvíli pociťovala,  jí bylo úplně jedno. Od té doby ji za kamarádku nepovažuji, i když jsem s spolu s ní absolvovala Střední odborné učiliště, - to už jsme nebyly malé holky, tak u mne našla zastání. Nevážila si toho.., tak už se od té doby za ni nijak "neperu". Je to tak, - Aleno. Bohužel.