Poprvé na diskotéce

Když jsem měla tak patnáct, strašně jsem chtěla zajít na nějakou tu diskotéku. Mamka mi to nechtěla dovolit, vždycky mě strašila tím, že se tam berou drogy a někdo mi něco hodí do pití a podobně. Nakonec jednoho dne souhlasila. Tenhle souhlas měl sice řadu podmínek, například: „budeš do půlnoci doma“ a podobně, ale přesto jsem byla nadšená.

Na diskotéku jsem vyrazila se svou tehdejší nejlepší kamarádkou. Na diskotéce jsem ale nechtěla jen tančit, chtěla jsem taky sbalit, resp. chtěla jsem se nechat sbalit nějakým hezkým klukem, takže jsem se na diskotéku pěkně namalovala a oblékla. Nakonec ale všechno dopadlo úplně jinak, než jsem si představovala. Na diskotéce hráli jen techno, na které jsem neuměla tančit, takže jsem si připadala hrozně trapně.

Zato moje kamarádka byla ve svém živlu. Bylo znát, že na diskotéky chodí často a má na rozdíl ode mě pohybové nadání. Vedle ní jsem si připadala ještě více nemotorněji. Tancovaly jsme spolu a záhy se k nám připojila parta trochu starších kluků. Naštěstí mezi nimi byl i jeden nebo dva, kteří měli s tancem stejný problém jako já. Vzpomínám si, že jeden z nich se mi docela líbil, jenže jak už to tak bývá, já jsem se nelíbila jemu. Všichni ti kluci měli oči jen pro mou kamarádku! To nejhorší ale přišlo ještě později. Začali hrát ploužák. Jeden z kluků mě sice vyzval k tanci, ale šlo na něm vidět, že se se mnou baví jen proto, že má zájem o mou kamarádku.

Několikrát mi šlápl na nohu a pořád se mě na ni vyptával. Konečně se blížil čas, kdy jsme s mou kamarádkou měly vyrazit domů, jenže jí se vůbec nechtělo! Skvěle se bavila s bandou těch neznámých kluků a na mě – svou nejlepší kamarádku, která s ní na tu diskotéku přišla a se kterou z ní měla odejít, se vykašlala. To mě tedy opravdu naštvalo. Rozloučila jsem se s bandou těch kluků, s mou kamarádkou a vyrazila domů sama. Mamka se mě pak ptala, jak jsem si to užila. Řekla jsem jen, že „jo, užila“ a šla jsem si lehnout. Od té doby jsem šla na diskotéku už jen párkrát a popravdě, pokaždé nebylo o co stát.