Valerii, Boženu a Marcelu svedl osud do jedné rodiny. Sledujme jejich příběh, dojemný, silný a inspirující. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček
(Premiéra)
Valerii, Boženu a Marcelu svedl osud do jedné rodiny. Do studia přišly vyprávět svůj příběh, dojemný a inspirující. Valerie má partnera Jakuba. Spolu s ním získala rodinu, Jakubovu maminku Marcelu a její nejbližší.
Valerie má Marcelu velmi ráda. Její osud ji fascinuje i dojímá: Jak se malé holčičky, visící na plotě dětského domova, ujala sousedská rodina, jak přišla o své dva sourozence, jak se v dospělosti do stejného dětského domova vrátila, jak se vyrovnává s dědičným onemocněním.
To vše zná Valerie z Marcelina vyprávění, ale i z vyprávění její nepokrevní sestry, paní Boženky. Všechny tři ženy spojuje nejen příslušnost k jedné rodině, ale i společný zájem: je potřeba najít Marcelinu mladší sestru Elišku.
Marcela si ji z dětského domova vůbec nepamatuje, Elišky se jako první ujala náhradní rodina. Od té doby se sestry neviděly. Setkání se ztracenou Eliškou je přání celé rodiny, a protože veškeré pátrací snahy selhaly, požádaly o pomoc Poštu.
Zdeněk je důchodce, ale poklidný život ho neuspokojuje. Kdysi fyzicky pracoval, pískal hokej, hrával a trénoval fotbal, a dodnes tráví část svého času na hřišti jako hlasatel. Jen tak doma sedět a dívat se na televizi ho příliš nebaví, rád vyhledává společnost.
Před časem se rozhodl, že se pokusí dát dohromady své spolužáky z hornického učiliště. Bylo jich v oboru jen devět.
S jedním z nich, Leošem, je léta v kontaktu, oba mají podobné zájmy a stejnou představu: Bylo by hezké sejít se po padesáti letech a popovídat si, kam kdo v profesním i osobním životě dospěl, a společně se poveselit. Zdeněk i Leoš nepochybují o tom, že s chlapíky, kteří většinu pracovního života strávili na šachtě, veselo určitě bude.