Prapodivná moc rostlin

Nedávno se mně do rukou dostala kopie starodávného herbáře. Před čtyřmi stovkami let se bylinám připisovala prapodivná moc. Najdete tady rady doslova pro každou příležitost. Chcete se zbavit horečky, průjmu nebo vředů? Toužila byste se zalíbit jiskrnému mládenci a máte nehezkou pleť? A když se vám ho podaří polapit do svých sítí, toužíte počít během krátké doby děťátko? V bylinkách najdete pomoc. Budou vás provázet od kolébky až po poslední cestu. Ne, opravdu nemám v úmyslu zlehčovat sílu rostlinek. Umí zmírňovat bolest, léčit nemoci, prospívají tělu. Po bylince sáhnu vždycky raději než po tabletě. V tomto starém bylináři jsem ale objevila i další zajímavé kapitoly. Posuďte sami a udělejte si obrázek.
   
I před pár stoletími měl člověk potřebu bránit se před nálety nepříjemného hmyzu, vedl boj proti myším ve stodolách, trápili ho různí parazité. Tento herbář poskytoval jedinečné rady a postupy, jak se vetřelců v lidských příbytcích zbavit. Pokud byste měly milé Chytré ženy zájem o inspiraci, ráda se o pár drobných tipů podělím. Tak například, kdyby se ve vaší domácnosti vyskytly blechy, v knize se doporučuje sesbírat za letního slunečného vlahého rána orosené olšové haluzí a rozložit ho v místnosti tak, aby se do něj mohly blechy nachytat. Potom všechno stačí vymést koštětem ven. Pro případ, že by tato metoda selhala, doporučuje neznámý bylinkář umořit blechy vodou utlučenou se saturejkou či silný odvar z kmínu.         

Na hubení vší se doporučoval odvar z byliny všivce, jeho latinský název je Pedicularis, protože veš se latinsky jmenuje Pediculus. Proti komárům se vyplatilo polévat zdi i podlahy vodou, ve které bylo přes noc namočené rozdrcené listí jedovatého bezu chebdi. Horší pořízení bylo se štěnicemi. Ale i zde bylo na výběr z několika možností. V dobách minulých patřil tento bodavý hmyz k pravidelným návštěvníkům lidského obydlí. Přála bych našim předkům, aby potření stěn jizby a postelí šťávou ze štěničníku pomohlo, ale jistota to nebude. Navíc tyto šťávy odporně zapáchají. Také můžete za teplého večera natrhat kostival a rozložit ho kolem postele. Štěnice, která je noční živočich, by se měla údajně zachytávat na jeho plstnatých listech. A ráno stačí všechno posbírat a zničit. Veliké potíže bývaly také s myšima. Nevítaní návštěvníci se vyskytovali ve stodolách, obilných sýpkách i domácnostech. Starý bylinář uvádí, že pomáhá kropení pokojů a komor odvarem z pelyňku, nebo omítnout zdi jeho hrubou směsí s vápnem. Také se touto kaší vycpou veškeré díry. Odpomoct by vám to mělo od obou druhů myší, obyčejných, i těch „německých". A je tady další rada! Myši zmírají po vykouření místnosti dřevem z tisu nebo použitím na jemno namletého kořene z pupavy bezlodyžné, kterou jste dobře promíchali s olejem a čistou vodou. Nevím, jak byly tyto rady účinné, jisté ale je, že se v této době začaly objevovat první jednoduché pastičky na myši. 

Autor herbáře přidává na závěr i několik návodů, jak vypudit hady a ještěry. Naši předkové se při práci na poli tu a tam setkali s kousnutím hada nebo jedovatého pavouka. Jejich výskyt byl určitě častější než dnes, navíc v lidech tito živočichové vzbuzovali odpor a hrůzu. Plachý plaz by se měl odplazit po poťukání bukovým proutkem, pokud budete dostatečně rychlí a hada udeříte proutkem lískovým, nejdříve ustrne a potom zahyne. Vyzkoušet můžete i to, jestli had obklíčený jasanovými ratolestmi a plápolajícím ohněm se natolik ratolístek bojí, že k úniku zvolí cestu ohněm. Proti hadímu uštknutí se doporučoval česnek a kořen třemdavy a taky čerstvě utlučený blešník, který z ran vytahuje jed. Nechám na laskavém uvážení čtenářek, kterou z mých rad si vyberou a odzkouší. Některé z návodů jsou totiž ve spisech uváděny tak přesvědčivě, že se jejich účinky zdají zaručené a téměř zázračné.