Každá pacientka s metastatickou rakovinou prsu má právo na podpůrnou léčbu, která pomáhá tlumit či lépe snášet obtíže způsobené nádorovým onemocněním. Patří sem například léky tišící bolest nebo psychoterapie. To nejlepší, co však pro sebe nemocná žena může udělat, je v podstatě velmi jednoduché a každému člověku prapůvodně přirozené - mít pravidelnou fyzickou aktivitu. Důležitá doporučení ohledně pohybu představuje osvětová kampaň NEJSEM na odpis, která pomáhá se zlepšením kvality života metastaticky nemocných žen.

„Pohyb je zárukou duševní svěžesti a může působit antidepresivně. Přináší s sebou pocity radosti a uspokojení, naše tělo zaplavují hormony štěstí zvané endorfiny. Funguje to však více méně u těch, kteří v mládí sportovali. Svalová hmota je však velmi důležitá pro kvalitu života, protože právě kosterní svaly umožňují nejen snadnou chůzi a mohou být i překvapivě pomyslným brněním, které tělo chrání před nemocemi a pomáhají v zotavování,“ říká MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., předseda České společnosti tělovýchovného lékařství z 1. LF U a VFN v Praze a dodává: „Je známo, že i v průběhu chemoterapie ti, kdo se věnují řízeným pohybovým programům pod odborným vedením, mají méně vedlejších účinků.“

Pokud má pohyb opravdu pozitivně působit, je důležitá jeho pravidelnost. Samozřejmě záleží na okolnostech každé pacientky a rozhodně nemá význam srovnávat se s dřívějším stavem nebo se zdravými osobami, ale pro zlepšení kondice je potřeba hýbat se minimálně 3 až 4krát týdně. Pauza mezi jednotlivými cvičeními by přitom neměla být delší než jeden den. Z jednotlivých sportů lze obecně doporučit chůzi, plavání či jízdu na kole. Ženy se nemusejí bát ani posilování problémových partií či skupinových cvičení. Nicméně vždy je důležité vhodné cviky konzultovat s příslušným odborníkem. Konkrétní rady ženě poskytne její ošetřující lékař (onkolog), instruktor pohybové aktivity nebo fyzioterapeut, a to na základě komplexních informací o diagnóze a léčbě. Například pacientky s metastatickým postižením kostí musí dbát zvýšené pozornosti na prevenci zlomenin.

„Dvě hlavní zásady pro metastaticky nemocné ženy zní: nikdy neprovádět žádný pohyb přes bolest a nepřepínat se. Rozdělování na pohyb aerobní a anaerobní je spíše teoretické, jelikož většinou se jedná o kombinovanou zátěž. Záleží pouze na tom, zda pacientce přináší radost a uspokojení spíše intenzivní pohybová aktivita či naopak dlouhodobý vytrvalostní pohyb. Nicméně platí, že pouze aktivity, které ženě navozují příjemný pocit, bude provozovat dlouhodobě a tím se dočká i většiny pozitivních účinků. Někdy se smíříme i s tím, že nám ten pohyb není nepříjemný“ doplňuje Matoulek.