Přítel vs. nejlepší kamarádka?

Není lehké o tomto tématu mluvit, zvlášť, když jste si něčím podobným v životě již prošla. Moc dobře to znáte, milé ženy, potřebujeme mít kolem sebe nějaké človíčky, kteří nám rozumí, vyslechnou nás, poplácají po zádech, udělí nějaké ty – nejlépe babské – rady a řeknou, že všechno bude v pořádku. Tuhle roli samozřejmě lépe zastávají ženy. No, co si budeme nalhávat. Jistě každá z nás má nějakou svou nejlepší kamarádku.

A pak se najednou objeví ON – pan Dokonalý, muž našich snů, dlouho očekávaný přítel, milenec nebo budoucí otec (jak je už všechny v duchu dopředu vidíme). Najednou jde všechno stranou, veškeré povinnosti počkají, starosti jako by se rozplynuly a nejlepší kamarádka, no ta si nemůže skočit ani na wc, protože musí být neustále na drátě a poslouchat naše novinky a zážitky, které jsme s panem Dokonalým zažily. Máme na očích růžové brýle, všechno je najednou tak krásné, povzbuzující a okouzlující Všechno s NÍM je tak dokonalé. V noci nemůžeme spát, ve dne chodíme jako vysmáté sluníčko a okolí nechápe, proč najednou ta změna z věčně ustarané a protivné ženské…

Pak najednou přijde ta chvíle, kdy Vám v duchu záleží na tom aby se vaši dva lidé, na kterých vám v této chvíli nejvíc záleží, poznali. A právě zde začíná můj příběh.
Zamilovaná až po uši, šťastná jako blecha. Měla jsem úžasného přítele, skvělou a milou nejlepší kamarádku, všechno se najednou dařilo. No co víc jsem si mohla přát? Neustále jsem „pendlovala“ mezi těma dvěma. Večery jsem si užívala s panem Dokonalým a přes den jsem visela na drátě s kamarádkou nebo seděla na kávě a povídala a povídala. Připadala mi jako sestra, jako mé druhé já, jako člověk, který všechno ví dřív, než to já sama vyslovím. Důvěřovala jsem ji jako ještě nikomu v životě. Věděla o mně všechno a já doufala, že vím všechno o ní. Jak jsem se ale mýlila.

Čekávali na mě oba dva společně po práci a já měla takovou radost, že je vidím, že si rozumí! Občas jsme zašli všichni tři někam na diskotéku, ani mi nevadilo, že se kolem něj ovinuje jako had. Vždyť byla přece nejlepší kamarádka! Ne, nebyla. Nebyl to ani had, byla to zmije, která čekala jen na jedno kousnutí, která čekala až může zasadit smrtící ránu.

Časem, se vztah mě a mého přítele rapidně změnil, začali jsme se hádat, najednou neměl čas, najednou neměla čas ani kamarádka. A co jsem dělala já? Seděla jsem doma, užírala se nudou a vztekem. A pak to přišlo – stejně jako blesk z čistého nebe. Zasadila mi smrtící ránu. Bohužel, nechala jsem ze sebe dělal blbce docela dlouho. Asi půl roku. Půl roku se válel v posteli i s ní – s mojí NEJLEPŠÍ KAMARÁDKOU! Nikdo mi neřekl ani slovo, musela jsem se to dozvědět náhodou a ještě o to bolestněji.

Najednou, jako by všechno skončilo, jako by se svět blížil ke svému konci, jako by na ničem nezáleželo. Přišla jsem v jedné chvíli o dva nejsilnější články v mém životě. Přišla jsem najednou o dvě osoby, pro které jsem byla ochotna třeba i položit život. Spadla jsem až úplně na dno. A trvalo dlouho, než jsem se z toho jakž-takž vzpamatovala. Něco jsem si s sebou ale odnesla. A to „něco“ bylo poučení pro příště. Už nikdy, ať bude kamarádka sebelepší, nedovolím aby se znala s mým přítelem tak důvěrně jako tenkrát. Už nikdy takovou chybu neudělám. Buď přítel a nebo nejlepší kamarádka. Nejsem jediná, komu se něco takového přihodilo, bohužel. Milé ženy, jsme hrozně chápavé, vnímavé, soucitné,  ale přitom zlé mrchy. Jen si to přiznejme. Najdou se mezi náma i takové, které nemají svědomí a neví co je to láska ani přátelství…

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout